Počátky existence vesnic a jejich plužin na Šumavě jsou úzce spojeny s nástupem nových středověkých zemědělských technologií. Předmětem studie je hydropedologie terasových polí dvou vybraných vesnic, příklady dalších polních systémů jsou sledovány z hlediska krajinné archeologie. Dlouhý a kontinuální vývoj orných ploch je determinován fyzikálními vlastnostmi půdy. Humus byl v procesu půdního třídění a odnosu přemísťován a akumulován na hranách terasových polí. Hlavním cílem práce je popsat jejich vodní režim. Bilance vodního režimu půdy byla sledována od srpna 2001. U dvou vybraných komplexů terasových polí byly do půdy instalovány tenzometry. Byly sledovány srážky, transpirace a výtok vody z půdy a tyto parametry zachyceny do kumulativních diagramů. V práci je diskutován vodní režim středověkých a novověkých zaniklých polí. Především je sledován a diskutován proces změny středověkých a raně novověkých polí na pastviny v souvislostech s klimatickými změnami v 17. století. and The origins of the Bohemian Forest villages are broadly connected with medieval arable technological improvement. The hydropedology of two village field systems is studied, three other examples support the study from the perspective of landscape archaeology. The long and continual development of arable land has influenced the physical properties of the soil. Hand-in-hand with soil skeleton sorting and removal, the humic topsoil had been translocated and accumulated at the field edges. Main aim is to describe the soil water regime on the terraced field complexes. The soil water balance has been observed since August 2001. Soil water tensiometers have been installed on four places in two field systems. The precipitation, transpiration and leakage totals, depicted in the charts in cumulative form, show the soil water regime stages. The interpretation of former arable field terraces in the system of the Medieval and Early Modern period are discussed. The process of functional change from arable fields into pastureland probably started in connection with climate deterioration in the 17th century.
Karpologické a xylotomické analýze bylo podrobeno 18 vzorků náplavových sedimentů ze zaniklého vedlejšího ramene Vltavy v sousedství Malé Strany v Praze. Lokalita se ve středověku nacházela vně městského opevnění v říčním korytu, protékaném vodou jen za povodní. Náplavy byly datovány metodou 14C (99,7 %) do rozmezí 770–990 A. D. až 1160–1282 A. D., podle keramiky do závěru 10. až poč. 14. století. Rostlinné makrozbytky – 23 399 diaspor + fragmenty diaspor, dřeva, uhlíků aj. – nejméně 300 taxonů bylin a dřevin prokázaly smíšený charakter sedimentu. Část makrozbytků měla původ v sedimentačním prostoru, část projevila spojitost se sousedícím sídlištěm, ostatní byly splaveny řekou. Ve srovnání s analyzovanými soubory z městského jádra Malé Strany je kolekce z říčního sedimentu bohatší o ca 50 %. Výsledky byly konfrontovány se závěry pylové analýzy z téže lokality, s nálezovými soubory z městského jádra Malé Strany a s nálezy makrozbytků z mimopražských raně středověkých lokalit situovaných do slepých říčních ramen. and 18 samples from alluvial deposits extracted from a defunct side branch of the river Vltava in the neighbourhood of the medieval Lesser Town in Prague were submitted to carpological and xylotomical analyses. The site was situated outside the fortification in the river channel through which water used to flow only during floods. The alluvial deposits were dated by means of 14C method (up to 99.7 %) to the period between 770–990 A.D. and 1160–1282 A.D., according to the pottery to the end of the 10th till the beginning of the 14th centuries. The vegetal macroremains – 23 399 diasporas + fragments of disaporas, wood, charcoal, etc. – at least 300 taxa of herbs and woody plants demonstrated mixed character of the sediment. The origin of a part of the macroremains was in the sedimentation area, a part showed relation with the neighbouring settlement; the others were washed down by the river. It was the river itself and the floods, which became more devastating after 1250 A.D., that took part in enlarging the collection of the species by about 50 % compared with the sets from the historical core of the Lesser Town. The results were compared with the outcomes of pollen analysis from the same location, with the early medieval sets of finds from the core of the Lesser Town and partially from the Czech early medieval sites situated into dead river branches.
Povrchová prospekce a následný archeologický výzkum prokázaly západně od obce Suchomasty na Berounsku existenci rozsáhlého středověkého sídliště fungujícího přibližně od přelomu 9. a 10. století až do závěru 15. století. Povrchovými sběry byly na části jeho plochy získány četné hrudky, slitky a několik fragmentů předmětů z neželezných kovů, z nichž nejzajímavější je část malého zvonu. Tyto nálezy spolehlivě dokládají intenzivní metalurgické aktivity. Na základě výsledků analýz chemického složení vybraných artefaktů a slitků a zhodnocení sídelně-historických souvislostí je hypoteticky klademe někam do 12. či 13. století. Studie se pokouší zařadit sídliště u Suchomast do širších regionálních sídelně-historických souřadnic a ukazuje, že nabízí jeden z příkladů složité proměny struktury venkovského sídliště v průběhu středověku. and Surface surveys and a subsequent excavation west of the village of Suchomasty (Beroun district, Central Bohemia) documented a large medieval settlement occupied roughly from the late 9th – early 10th up until the late 15th century. A part of the surveyed area yielded numerous lumps and casting-spills of non-ferrous metals as well as several fragments of metallic artefacts, the most curious of which is a part of a small bell. These finds attest to the intense working of non-ferrous metals. Based on the results of an elemental composition analysis of selected finds as well as on the broader historical and settlement context, we date these activities hypothetically to the 12th or 13th century. The objective of the present study is to set the Suchomasty settlement into a broader context of regional settlement history; it will turn out to be a highly interesting case of the complex transformation of the rural settlement structure and functions during the Middle Ages.
Recent research shows that furnaces characteristically used in the ‘Catalan method’, a direct system of obtaining iron, are much older than they were thought to be. Archaeological evidence obtained in recent years indicates that the same model of furnace, although with smaller dimensions, was part of the ironmaking culture of the pre-water-powered phase, when work was done by manpower. This phase has been dated to between the 9th and 14th centuries and relates to installations known as haizeolas. They have been recognized in the Basque territories of Biscay, Gipuzkoa and Alava, in a geographical area on the western edge of the Pyrenees. and Nový výzkum ukazuje, že pece používané při „katalánské metodě“, přímém způsobu získávání železa, jsou mnohem starší, než se předpokládalo. Archeologické důkazy získané v posledních letech naznačují, že stejný model pece, byť menších rozměrů, byl součástí železářské výrobní tradice předcházející fázi zavádění vodní síly, kdy práce byla vykonávána silou lidskou. Tuto fázi lze datovat od 9. do 14. století, a souvisí se zařízeními známými jako haizeola. Ty byly rozpoznány na baskických územích Biscay, Gipuzkoa a Alava nacházejících se na západním okraji Pyrenejí.
A pattern-welded knife dated to the 13th century was found during an archaeological excavation conducted on the site of Kobilić 1 in 2010. Nowadays, pattern-welded knives are very popular due to their decorative appearance and supposedly excellent mechanical properties. This paper introduces some new experimental results gained during the manufacturing of a copy of the medieval pattern-welded knife using historical techniques. During this experimental work some new practical observations were taken in general about smelting and processing bloomery iron and concerning the decorative effect of phosphoric-iron used in pattern-welding. and Damaskovaný nůž ze 13. století byl nalezen při archeologickém výzkumu lokality Kobilić 1 roku 2010. V současné době jsou damaskované nože velmi oblíbené pro svůj dekorativní vzhled a údajně vynikající mechanické vlastnosti. Tento článek představuje některé nové experimentální výsledky získané při výrobě kopie daného středověkého nože s použitím autentických technologií. Během experimentálních prací byly vypozorovány nové praktické poznatky ohledně výroby a zpracovávání svářkového železa i ohledně zdobného účinku fosforového železa používaného v damaskových kompozitech.
Soubory zvířecích kostí a zubů datované do 8. až 14. století byly shromážděny při archeologických výzkumech na několika místech Prahy (Pražský hrad, Malá Strana a Staré Město). Získaný osteologický materiál představuje odpad vznikající převážně při úpravě a konzumaci masa. Jeho detailní vyhodnocení se zaměřením na druhové složení, úmrtní věk a pohlaví zvířat přináší bližší informace nejen o složení stravy a kvalitě masa, ale i využívání dalších živočišných produktů. Porovnáním více souborů na prostorové a časové úrovni jsme se pokusili lépe porozumět trendům v hospodaření se zvířaty a spotřebě jejich produktů v prostoru středověké Prahy. and Assemblages of animal bones and teeth dated to the 8th–14th century AD were collected during archaeological excavations at several Prague locations (Prague Castle, Lesser Town and Old Town). The acquired osteological material is waste resulting mainly from the butchering and consumption of meat. A detailed evaluation of this material with a focus on the taxonomic representation, the slaughter age and the sex of the animals provides more detailed information on both the composition of the diet and the quality of meat, but also the use of other animal products. By means of a comparison of multiple assemblages on the spatial and temporal level, we attempted to gain a better understanding of the trends in animal husbandry and the consumption of their products in medieval Prague.
Cílem příspěvku je prokázání nesprávného vysvětlení počátků Trutnova, které bylo v minulém roce podáno v Archeologických rozhledech v článku „Nad počátky Trutnova a jeho pivovarnictví“. Spor o patronátní právo ke kostelu ve Starém Trutnově mezi panovníkem a zderazským klášterem, který se odehrál v letech 1358–1360, je klíčem k pochopení písemností, kterými klášter hájil svá práva. Rozbor jejich obsahu dává možnost zpětně rekonstruovat vývoj církevní správy na Trutnovsku a s ní i objasnit počátky staré Úpy a založení Nového Trutnova. and The aim of the work is to demonstrate the inaccuracy of the explanation regarding the beginnings of Trutnov presented last year in Archeologické rozhledy. The dispute over the patronal right to the church in Old Trutnov between the king and the Zderaz monastery in 1358–1360 is the key to understanding the documents with which the monastery defended its rights. An analysis of the documents enables a reconstruction of the development of Church administration in the Trutnov region and helps clarify the beginnings of the town of Trutnov itself.