Máloštětinatí opaskovci (Annelida: Clitellata) jsou jakožto významná složka permanentní fauny silně závislí na charakteru prostředí, v němž žijí. Proto výskyt určitých druhů může indikovat míru ovlivnění jejich habitatů. Článek se zabývá historií výzkumu máloštětinatých opaskovců a příklady studií této skupiny z různého prostředí, od toků téměř neovlivněných až po silně antropogenně znečištěné., Aquatic oligochaetes (Annelida: Clitellata) as an important group of permanent bottom fauna are strongly dependent on environmental characteristics of their habitats. Consequently, the occurrence of a particular species can indicate the level of environmental quality. The article describes the history of oligochaete research and presents case studies from different environments from almost natural to sites with high anthropogenic impact., and Jana Schenková.
Vybrat vhodnou metodu sběru hmyzu tak, aby byla efektivní a přitom poskytovala relevantní data, není vůbec snadné. Na základě rozsáhlého datového souboru se ukázalo, že zemní pasti, standardně používaná metoda při ekologickém výzkumu epigeických členovců, zaznamenaly jen polovinu druhů střevlíků ve srovnání s metodou individuálního sběru. Výrazně se lišily i vlastnosti zaznamenaných druhů, v pastech převládaly druhy velké, kdežto ve vzorcích z individuálního sběru druhy drobné. Ale i metoda individuálního sběru má své mouchy, protože její účinnost do značné míry závisela na terénních zkušenostech sběratele. Ideálním řešením zajišťujícím co nejkompletnější záznam společenstev střevlíků se zdá být kombinace obou metod sběru dat., The selection of a proper sampling technique for ecological research into insect assemblages is a tough nut to crack. Based on extensive field study, I have shown that the commonly employed "pitfall trapping" technique recorded just half the number of carabid species compared to the individual collection technique. There were also differences in species trait representation in samples originating from each particular technique. Pitfall traps efficiently recorded large species but missed smaller ones, which were frequently recorded by individual collection. The main shortcoming of the individual collection technique is the dependence of its efficiency on the field experiences of each particular researcher. A combination of both investigated sampling techniques seems to be the best way to gain as complete records of carabid assemblages as possible., and Michal Knapp.
Vřecko představuje důmyslnou strukturu, kterou nacházíme pouze u vřeckovýtrusných hub. Po pohlavním procesu v něm vznikají askospory sloužící k šíření houby. Významná je funkce vřecka v aktivním rozšiřování askospor. Na odstřelování askospor se podílí stěna vřecka, vrcholový aparát a další buňky v hymeniu. V průběhu evoluce došlo u různých skupin vřeckovýtrusých hub k modifikacím ultrastruktury vřecka a jeho funkce v rozšiřování askospor., Ascus is a sophisticated structure that can only be found in Ascomycota. Ascospores formed in ascus after the sexual process are used for fungal dispersal. Ascus is very important for active discharge of spores. The ascus wall, apical apparatus and other hyphal elements in hymenium are involved in the shooting of spores. The ultrastructure and function of the ascus in the spores discharge has been modified during evolution of various groups of ascomycetes., and Ondřej Koukol.
Článek zahrnuje rešeršní zpracování 27 ročníků (1892-1918) Rozprav a Věstníků, jež byly hlavním publikačním mediem České akademie, se zaměřením na botanické příspěvky. Zjistili jsme, že všechny osobnosti oboru (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) publikovali v češtině své zásadní příspěvky v uváděných časopisech. Ty se staly významným nositelem národní vzdělanosti příslušné vědní oblasti, jak odpovídá i intencím zakladatelů České akademie., The paper deals with a survey of 27 volumes (1892-1918) of Rozpravy and Věstník, the two main journals of the Czech Academy at that time. Concerning botany, the leading botanists and physiologists (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) published their important contributions (in Czech) in both these journals, thus fulfilling the plan of the Academy founders to promote national education., and Jan Krekule.
Ve druhé polovině 19. století se jedním z dokladů rozvoje české vědy stali vznik národní akademie věd a umění v roce 1890, který byl umožněn velkorysým mecenášským příspěvkem stavitele a architekta Josefa Hlávky. Mezi prvními členy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění jmenovanými přímo císařem najdeme jediného představitele věd o živé přírodě - žáka Jana Evangelisty Purkyně, botanika Ladislava Josefa Čelakovského. Prvního slavnostního zasedání akademie, které se konalo s velkou pompou v květnu 1891, se však mohli zúčastnit i další přírodovědci zvolení v průběhu prvního roku existence Akademie věd, např. zoolog a paleontolog Antonín Frič, organický chemik Bohuslav Raýman nebo botanik Josef Velenovský., In the second half of the 19th century, one of the proofs of the development of Czech science came to be the creation of the National Academy of Sciences and Arts in 1890, made possible by a generous contribution of the builder and architect Josef Hlávka. Among the first members of the Emperor Franz Joseph Czech Academy of Sciences, Letters and Arts appointed directly by the Emperor was the single representative of the life sciences - a pupil of Jan Evangelista Purkyně, botanist Ladislav Josef Čelakovský. However, the first ceremonial session of the Academy of Sciences in May 1891 was attended by other life sciences specialists elected during 1890, e.g. zoologist and paleontologist Antonín Frič, organic chemist Bohuslav Raýman and botanist Josef Velenovský., and Martin Franc.
Po vzniku Československa se ČAVU úporně snažila zbavit své pověsti konzervativní a silně prohabsburské instituce. K její zásadní reformě však nedošlo a do její struktury se nepromítl ani růst významu přírodních a technických věd. Přírodní a technické vědy tak zůstaly v rámci ČAVU omezeny na II. třídu, v níž vědy o živé přírodě reprezentovali na konci roku 1918 vedle Bohumila Němce především žáci Antonína Friče - František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek a Václav Vávra. Naopak botanik a mykolog Josef Velenovský 11. října 1918 z ČAVU vystoupil a další významný botanik Karel Domin byl zvolen dopisujícím členem až roku 1919. V období 1918-19 získali pro své výzkumy živé přírody podpory či stipendia další čeští vědci - vedle již zmíněného Karla Domina šlo například o Zd. Frankenbergera, hipologa Františka Bílka, botanika Františka Nábělku nebo zoologa Jana Zavřela. I když například bádání o českém jazyce nebo umělecká činnost byly podporovány výrazně vyššími sumami, můžeme konstatovat, že ani vědy o živé přírodě nebyly v rámci ČAVU na počátku Československa popelkou., After the creation of Czechoslovakia, CASA tried hard to lose its reputation as a conservative and strongly pro-Habsburg institution, but it did not undertake any fundamental reform and the importance of the growth in the natural and technical sciences was not reflected in its structure. Hence the natural and technical sciences remained confined to Class Two at CASA, in which the life sciences were represented at the end of 1918 by Bohumil Němec and in particular the pupils of Antonín Frič -- František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek and Václav Vávra. On the other hand botanist and mycologist Josef Velenovský stepped down from CASA on 11th October 1918 and another prominent botanist Karel Domin was only elected as a corresponding member in 1919. In 1918-1919 other life scientists received grants or other support for their research, e.g. as well as the aforementioned Karel Domin, Zdeněk Frankenberger, hippologist František Bílek, botanist František Nábělek and zoologist Jan Zavřel. Although research into the Czech language and artistic activities was supported by substantially larger sums of money, the life sciences cannot be said to have been cinderellas at CASA in the early days of Czechoslovakia., and Martin Franc.
Období okupace Československa znamenalo mohutný útlum české vědy vyvolaný především zavřením vysokých škol a nacistickou perzekucí mnohých badatelů. Česká akademie věd a umění fungovala přes celé období, i ona se však potýkala s vážnými problémy a ochromením činnosti. Klidu se nedočkala ani po skončení válečného konfliktu, kdy se prudce zvýšil tlak na její zásadní transformaci do podoby centralizované akademie věd. Nakonec představitelé nové komunistické moci ČAVU i další tradiční instituce české vědy zrušili a vybudovali především na přírodní a technické vědy orientovanou Československou akademii věd (ČSAV), která se hlásila jen k části tradic ČAVU a Královské české společnosti nauk., The occupation of Czechoslovakia resulted in the enormous suppression of Czech science, primarily due to the closure of Universities and the Nazi persecution of many researchers. The Czech Academy of Sciences and Arts operated throughout this period, but also came up against serious problems and paralysis of its activities. After the end of the war, pressure mounted sharply to transform it fundamentally into a centralized Academy of Sciences. Eventually the representatives of the new communist power closed down CASA and other traditional Czech research institutions and created a Czechoslovak Academy of Sciences, primarily focusing on natural and technical sciences, and espousing only some of the traditions of CASA and the Royal Bohemian Society of Sciences., and Martin Franc.
Po zahájení činnosti v roce 1953 v Československé akademii věd v rámci její IV. biologicko-lékařské sekce fungovalo pouze pět samostatných pracovišť. Vedle mohutného Biologického ústavu šlo o Laboratoř pro výzkum vyšší nervové činnosti, Laboratoř pro elektronovou mikroskopii v biologii, Sbírka autotrofních rostlin a na Slovensku sídlící Virologický ústav. Článek sleduje postupný rozrod pracovišť, zejména ve dvou etapách - první zvýšení počtu akademických institucí zabývajících se živou přírodou přišlo již na počátku roku 1954, i když se jednalo spíše o laboratoře představující pouhé zárodky pozdějších ústavů. Důležitou roli v celém procesu sehrávala i Geobotanická laboratoř navazující na Geobotanickou komisi fungující již od roku 1952. K dalšímu "velkému třesku" a zvýšení počtu pracovišť ČSAV bádajících v oblasti živé přírody došlo v roce 1962. Jeho základem se stalo rozčlenění Biologického ústavu na několik samostatných institucí. Z dosavadních oddělení a dalších útvarů v rámci Biologického ústavu vznikly např. Parazitologický ústav, Entomologický ústav nebo Ústav experimentální botaniky. V roce 1962 se také definitivně zformoval samostatný Botanický ústav navazující na Geobotanickou laboratoř. Do 60. let tak již Československá akademie věd vstoupila s široce vybudovanou badatelskou strukturou pro vědy o živé přírodě, v níž působila celá řada špičkových vědců pracujících na nejvyšší mezinárodní úrovni. Přispěl k tomu jistě i rozvoj zahraničních kontaktů spojených i s velkými mezinárodními programy, jako byl např. IBP (Mezinárodní biologický program)., A key role was played in the Czechoslovak Academy by the system of research institutes. This part of the series deals primarily with the structure of these institutes and the changes they underwent, while focusing on the issues surrounding the integration of botanical research. After the launch of activities in 1953 at the Czechoslovak Academy of Sciences, only five independent departments operated at the Fourth Biological and Medical Section. This article follows the gradual development of these departments. The first increase in the number of academic institutions dealing with life sciences came in 1954. The next "big bang" and increase in the number of CSAS departments researching life sciences took place in 1962. Hence the Czechoslovak Academy of Sciences entered the 1960s with a broadly based research structure for life sciences, in which numerous top scientists operating at the highest international standard were working. This was also surely facilitated by the development of foreign contacts associated with large international projects, such as IBP (International Biological Programme)., and Martin Franc.
Zoo Brno chová kočky pouštní (Felis margarita) od roku 1998. Celkem bylo dovezeno 6 zvířat (3, 3). První úspěšný odchov dvou samců a dvou samic za trvalé přítomnosti kocoura se podařil v roce 2000. Další odchovy následovaly až v letech 2009 - 14, kdy se v 6 vrzích narodilo celkem 17 mláďat (10, 3, 4), z nichž bylo odchováno 10 (8, 2). Úspěšnost z těchto zaznamenaných vrhů tak dosahuje 59 %., Brno Zoo has been breeding the Sand Cat (Felis margarita) since 1998. A total of 6 individuals (3 males, 3 females) have been imported. The first successful breeding involved two males and two females with the constant presence of a male cat in 2000. Other breeding followed so that in 2009-14 there were 6 litters with a total of 17 young (10, 3, and four of unknown gender), of which 10 were raised (8, 2). Hence the success rate of these litters reaches 59 %., Michal Balcar., and Fotografie M. Balcar