Kvalitu a efektivitu organizácie určuje nielen manažment, organizačná štruktúra či kultúra, ale aj jej zamestnanci a aktivity, ktoré determinujú ich vzťah k danej organizácii. Správanie zamestnancov nezahŕňa len formálne určené aktivity, ale najmä aktivity, ktoré sú na báze dobrovoľnosti. Daná dobrovoľnosť sa prejavuje predovšetkým v rámci organizačného občianskeho správania (z angl. organizational citizenship behavior, ďalej len OCB). Mieru OCB určujú viaceré organizačné faktory, medzi ktoré patrí aj organizačná spravodlivosť. Cieľom predkladaného príspevku bolo objasniť charakter vzťahu medzi organizačným občianskym správaním, organizačnou spravodlivosťou a vybranými socio-demografickými ukazovateľmi. Zámer sa tiež sústredil na poznanie miery organizačného občianskeho správania, ktoré respondenti vykazujú a tiež, v akej miere vnímajú jednotlivé dimenzie organizačnej spravodlivosti. Pre naplnenie spomenutého cieľa sa 210 respondentov s priemerným vekom 34,82 rokov (SD = 10,97) vyjadrilo k otázkam, ktoré zaznamenávali mieru organizačného občianskeho správania pomocou dotazníka Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) a mieru organizačnej spravodlivosti prostredníctvom škály Organizational Justice Scale. Výsledky ukázali, že v priemere respondenti vykazovali nižšiu mieru OCB (M = 2,28; SD = 0,67) a v rámci organizačnej spravodlivosti v najvyššej miere vnímali interpersonálnu spravodlivosť (M = 3,78; SD = 1,05). Analýza charakteru vzťahov medzi vybranými premennými ukázala, že dimenzie organizačnej spravodlivosti, odpracované roky v organizácii a rod boli prediktormi OCB, resp. OCB-O a OCB-I. Konkrétne výsledky sú súčasťou príspevku., The quality and efficiency of an organization are determined not even by the management, organizational structure or the company culture, but also employees and their behavior which determine the relationship to the organization. Employees´ behavior does not only include formally defined activities, but especially activities that are voluntary. These activities are manifested primarily in an organizational citizenship behavior (OCB). The OCB is determined by a number of organizational factors, including organizational justice. The aim of this contribution was to analyze the relationship between organizational citizenship behavior, organizational justice and selected socio-demographic variables. The research also focused on the frequency of OCB and the level of organizational justice perception. 210 respondents in total with the average age of 34.82 years (SD = 10.97) answered the questions measuring OCB by Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) and organizational justice by Organizational Justice Scale. The results showed that respondents had a lower level of OCB (M = 2.28; SD = .67), and they perceive interpersonal justice the most (M = 3.78; SD = 1.05) within organizational justice. An analysis of the nature of the relation between selected variables showed that dimensions of organizational justice, years of practice and gender were predictors of OCB, OCB-O or/and OCB-I, respectively. Specific results are part of the contribution., Denisa Rovenská., and Obsahuje bibliografické odkazy
Mnohé se ví o negativních dopadech závislostí na kvalitu života – ať jde o dopady ve fyzické či psychosociální rovině. Na pozadí se však mohou odehrávat důležité transformativní změny osobnosti, kterým by měla být věnována stejně tak významná část pozornosti. Tato přehledová studie nabízí souhrn dosavadních poznatků, které se zaměřují na aspekty osobnostního rozvoje následujícího po období aktivního užívání a závislosti na návykových látkách. Popisuje a integruje výsledky z devíti empirických studií – jediných, které v kontextu adiktologie zmiňují osobnostní rozvoj a splňují kritéria výběru. Tyto studie jsou dále diskutovány, je poukazováno jak na nejednotné přístupy ve volbě výchozích teoretických konceptů a jejich výzkumných designů, tak na různorodost výzkumných souborů, například co do typu omamné látky, na které u respondenta vznikla závislost, tak co do množství prodělaných recidiv a léčeb či způsobu léčby. Z přehledu citovaných studií vyplývá, že význam zotavování ze závislosti jde mnohem dále, než je pouhá abstinence. Na případné profitování ze závislosti výzkumníci v současné době nahlížejí z různých výchozích pozic, shodují se však v mnohých závěrech, jako je například důležitost sociální opory, vnímání procesu zotavení jako příležitosti k novému životu či zesílení pociťovaného smyslu života. Studie upozorňuje na důležitou a doposud málo prozkoumanou oblast práce s adiktologickou klientelou, která v praxi může přispět ke stabilitě v procesu zotavování ze závislosti, zvýšení kvality života a k osobnostnímu rozvoji. and There is a lot known about how drug use and addiction affect a person´s life – with both negative physical and psychosocial outcomes. When coping with adverse events some positive transformative changes can be shown and that should be the matter of our interest as well. This review aims to gather, describe and integrate the results of nine empirical studies focused on personal growth associated with recovery from addiction. We had found diverse theoretical approaches as well as different methodology and survey sample characteristics within studies, such as the difference in groups of substances abused by respondents, number of their relapses and treatments as well as the treatment programs they went through. Review findings show that recovery goes beyond abstinence. The studies agree on the importance of social support, perceiving recovery as an ongoing process of growth and an opportunity to start a new life or find meaning in life even though the perspectives of the researchers vary. The article points out the research gap in addiction treatment, which may encourage the clients to profit from their addict´s experiences, use them to support the recovery process, and boost their quality of life and personal growth.
Cíl. Cílem studie bylo popsat partnerské strachy typické pro období mladé dospělosti a zjistit, zda existují faktory, které predikují výskyt a intenzitu partnerských strachů v tomto období. Vzorek. Vzorek tvořilo 407 respondentů z longitudinálního projektu „Cesty do dospělosti“ (81 % žen, průměrný věk = 23,53 let; SD = 1,48; Min = 18,7, Max = 33). Metoda. Data byla získávána pomocí online dotazníků. Výpovědi o partnerských straších byly získávány metodou volných výpovědí. Dále byly administrovány tyto dotazníky- ECR-RS, QMI, Ex-bond. Výsledky. Volné výpovědi o subjektivně prožívaných straších byly kategorizovány do sedmi kategorií za pomoci tematické analýzy (Strachy z rozchodu, ze samoty, z nenalezení partnera, z partnerských neshod, s pochybnostmi o sobě v partnerství, z nevěry a generalizované partnerské strachy). Z výsledků regresní analýzy vyplývá, že existuje vztah mezi výskytem partnerských strachů, prožitkem rozchodu a vazbovou úzkostností k partnerovi. Dále byl detekován vztah mezi intenzitou partnerských strachů a pohlavím, existencí partnerského vztahu a opět vazbovou úzkostností k partnerovi. Limity. Limitem studie bylo především složení výzkumného souboru, kde byl významný nepoměr mužů a žen, vysokoškoláků a pracujících a také větší podíl respondentů starší věkové skupiny. and Objectives. The study aims at describe partnership fears in the young adulthood period and to examine the relationship between some factors (age, gender, attachment, break up, relationship with a partner) and presence and intensity of partnership fears. Sample. Overall, this study was participated in by 407 respondents from the longitudinal project “Cesty do dospělosti” (81% of women, the average age of the respondents was 23.53 years SD = 1,48; Min = 18,7, Max = 33). Method. Questionnaires were collected on-line (QMI, ECRRS, Ex-Bond). Partnerships fears were collected by open-ended questions on fears. Results. The open-ended answers were categorized by using thematic analysis, into 7 categories (Fear of breaking up, of remaining alone, of not finding a partner, of partners disagreements, fears associated with a sense of the incompetence in partnership, of infidelity and generalized partnership fears). Multiple regression analysis indicated that the anxious attachment dimension to the partner and the experience of break up were found to be significant predictors of the presence of partnership fears. The gender, the existence of partnership and attachment anxiety to the partner were found to be significant predictors of the intensity of partnership fears. Limits. The study impact is limited by the sample structure. The sample was over-represented by women, students and respondents of older age group.
This paper examines the relationship between Big Five personality dimensions and membership in political parties in the Czech Republic. A total of 194 members from eight major Czech political parties filled out the NEO Five-Factor Inventory to assess the Big Five personality dimensions. The mean scores of the respondents from each party were compared to the scores of a sample of the general Czech population. The members of three right-wing parties scored lower in agreeableness and the members of one left-wing party were higher in agreeableness than the general population, which is consistent with results from other countries. The Greens scored higher in openness than the general population, which is consistent with results from Germany. Members of former governing parties, which had long been out of power, scored lower in neuroticism than the general population. and V článku se zabýváme vztahem mezi osobností a členstvím v českých politických stranách. Sto devadesát čtyři členů osmi hlavních českých politických stran vyplnilo NEO – pětifaktorový osobnostní inventář. Průměrné skóry členů každé strany byly porovnány se skóry vzorku české populace. Členové tří pravicových stran skórovali níže než populace v přívětivosti, členové jedné levicové strany naopak v přívětivosti skórovali výše. To je v souladu se vztahem mezi levicovostí a přívětivostí zjištěným v jiných zemích (např. Itálie). Zelení skórovali výše než populace v otevřenosti, což souhlasí s podobným zjištěním v Německu. Členové dřívějších vládních stran, jejichž vládní angažmá skončilo před dlouhou dobou, skórovali níže v neuroticismu než česká populace.
Cílem předkládaného textu je kritická reflexe zahraničních výzkumů týkající se porodních plánů a jejich implementace v praxi. Pozornost je tak věnovaná dopadu užití porodních plánů na zkušenost ženy s porodem, ženou pociťovanou kontrolu během porodu, ale i na průběh porodu a zdravotní stav ženy a novorozence po porodu. Vedle kritické reflexe metodologických studií zkoumajících efektivitu porodních plánů jsou zde popsány i faktory, které mohou užití porodních plánů i jejich efektivitu v praxi ovlivnit. Konkrétně se jedná o postoje zdravotníků k porodním plánům a rozlišení mezi porodními plány nabízenými zdravotníky či institucí a porodními plány, se kterými přicházejí ženy z vlastní inciativy. Dále pak je pozornost věnována podobě porodních plánů, rodičkami v porodních plánech nejčastěji uváděným požadavkům, charakteristikám žen, které mohou ovlivnit podobu porodního plánu, a souvislosti mezi porodními plány a představami žen o průběhu porodu. and The aim of the presented paper is a critical reflection on foreign researches regarding birth plans and their implementation in practice. It focuses on the impact of the use of birth plans on the birth experience and a sense of control experienced by a woman during childbirth, but also on the impact of the use of birth plans on delivery outcomes from a medical point of view. Besides the critical reflection on methodological studies examining the effectiveness of birth plans, factors that may influence the use of birth plans and their effectiveness in practice are also described. Specifically, these comprise the attitudes of healthcare professionals towards the use of birth plans and the distinction between birth plans offered by healthcare professionals /institutions and those developed on the women’s own initiative. In addition, attention is paid to the form of birth plans, to the most common requests mentioned in women’s birth plans, to women’s characteristics that may affect the form of the birth plan, and to the relationship between birth plans and women’s visions of the birth process.
Cílem studie je přispět k porozumění souvislostem mezi nesymbolickými numerickými schopnostmi a vývojovou dyskalkulií. Zabýváme se tedy početními funkcemi již na úrovni vrozených dispozic, předcházejících osvojení číselného aparátu, které jsou zajišťovány instancí tzv. aproximativního numerického systému (ANS) a projevují se v dovednosti odhadu kvantit. Pokud tento vztah existuje, bylo by jej zřejmě možné využít pro praktickou diagnostiku dyskalkulie již v raném věku dítěte před projevením případných obtíží v numerických dovednostech. Naše pilotní studie srovnává úroveň nesymbolických početních schopností (početního odhadu) u dětí s dyskalkulií a kontrolní skupiny. Kompletní výzkumný soubor tvořilo 75 žáků ve věkovém rozmezí 6,6 až 17,8 let (M = 12,03; SD = 2,68), přičemž 25 (33 %) z nich vykazovalo matematické obtíže, které jsou v 17 případech(23 %)vysvětleny diagnózou dyskalkulie. Sběr dat byl realizován s využitím elektronického „testu početního odhadu“ vlastní konstrukce, tvořeného tzv. aproximativními úlohami založenými na principu diferenciace množství. Výsledky naznačují, že kontrolní skupina diskriminuje množství lépe než děti s matematickými obtížemi. Po kontrole věku respondentů je však vztah dyskalkulie a výkonu v testu početního odhadu slabý a statisticky nevýznamný, beta = –0,232, p = 0,056. Zjištěné výsledky jsou diskutovány ve vztahu k možnostem jejich využití v praxi. and The aim of the study is to contribute to the understanding of the links between non-symbolic numerical abilities and developmental dyscalculia. Therefore, we deal with the numerical functions already at the level of innate dispositions preceding the acquiring of numerical apparatus, which are ensured by the instance of the so-called approximate number system (ANS) and are manifested in the quantitative estimation skill. If the relationship exists, it might be possible to use it for the practical diagnosis of dyscalculia at an early age before showing any difficulties in numerical skills. Our pilot study compares the level of non-symbolic numerical abilities (counting) in children with dyscalculia and control groups. The complete research group consisted of 75 pupils aged between 6.6 and 17.8 years (M = 12.03; SD = 2.68), with 25 (33%) showing mathematical difficulties in 17 cases (23%) explained by the diagnosis of dyscalculia. Data was collected using an electronic “numerical estimate test” of the own construction, constituted by the so-called approximation tasks based on the principle of differentiation of quantities. The results suggest that the control group discriminates the quantity better than children with mathematical difficulties. However, after checking the age of the respondents, the relationship between dyscalculia and numerical test output is weak and statistically insignificant, beta = -0.232, p = 0.056. The results are discussed in relation to the possibilities of their use in practice.