Tento sborník vzešel ze série přednášek, kterou v roce 2009 uspořádalo Centrum pro výzkum soudobých dějin (Zentrum für Zeithistorische Forschung) v německé Postupimi k osvětlení zániku komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989. Recenzent v tematickém průřezu představuje obsah a teze jednotlivých statí, z nichž více než polovina je věnována různým aspektům pádu komunistické diktatury v Německé demokratické republice. Texty potvrzují, že násilí bylo sice konstitutivním prvkem systému až do jeho konce, v důsledku jeho vnitřní slabosti a reformní politiky Sovětského svazu však už nedokázalo zabránit definitivnímu zhroucení a stranické elity se s výjimkou Rumunska ani neodhodlaly sáhnout k jeho plnému nasazení. Tematické vymezení sborníku ovšem ponechává stranou úlohu společnosti, jejíž demokratické složky byly podstatným faktorem nečekaně prudkého kolapsu diktatur., This volume of essays came out of a lecture series organized by the Zentrum für Zeithistorische Forschung, Potsdam, in 2009, which sought to explain the demise of the Communist régimes of central and Eastern Europe in late 1989. The reviewer, in a thematic cross-section, presents the contents and main ideas of the individual articles, more than half of which are about various aspects of the collapse of the Communist dictatorship in the German Democratic Republic. The articles confirm that although violence was an integral element of the system right to the end, because of its internal weaknesses and the reform policies of the Soviet Union it could no longer forestall definitive collapse, and the Party élites, with the exception of those in Romania, did not even try to use force to its full extent. The range of topics in the volume, however, does not include the role of society, whose democratic elements were an essential factor of the unexpectedly rapid collapse of the dictatorships., and [autor recenze] Karel Hrubý.
Podle recenzenta si publikace slovenského vojenského historika zaslouží vysoce ocenit jako jedinečná encyklopedie, která zpracovává biografické profily všech více než tisíce československých generálů, kteří byli do této funkce jmenováni v letech 1918 až 1992. Stěžejní částí publikace je vlastní biografický slovník, jejž uvádí rozsáhlá úvodní studie a doplňují početné přílohy, jež formou statistických přehledů, schémat a grafů poskytují množství dalších informací (například o počtu generálů vězněných, popravených a zemřelých v internačních zařízeních nacistického a komunistického režimu). and [autor recenze] Pavel Kreisinger.
Recenzentka porovnává biografie dvou kosmopolitních českých intelektuálů, kteří působili také jako spolupracovníci komunistických tajných služeb: spisovatele Jiřího Muchy (1915-1991), syna známého malíře Alfonse Muchy, který byl v padesátých letech v Československu čtyři roky vězněn a značnou část života prožil ve Francii, a novináře Otto Katze (1895-1952), který pod jménem André Simone působil jako propagátor komunistického hnutí v meziválečné Evropě a válečných Spojených státech a Mexiku, po válce se vrátil do Československa jako funkcionář komunistického tisku a nakonec byl popraven v politickém procesu s generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ Rudolfem Slánským. Oba autoři nejsou profesionální historici, ale publicisté; zatímco Jonathan Miles se pokusil na základě rozsáhlých archivních materiálů vypsat příběh Katze objektivně, Charles Laurence vylíčil Muchův příběh ze subjektivního hlediska a s osobním zaujetím jako součást komplikované rodinné historie. Přesvědčivěji se svého záměru podle recenzentky zhostil Laurence, také díky působivému literárnímu ztvárnění; naproti tomu Miles zůstal v zajetí pramenů s jejich zdánlivou objektivitou a nedokázal dostatečně zohlednit historický kontext. and [autor recenze] Doubravka Olšáková.