The paper adresses the debate between Donald Davidson and W. V. O. Quine on the nature of meanings and knowledge. It is argued that Davidson´s misgivings, though interesting, are not devastating for Quine´s version of empiricism, which is not easily translateble into traditional philosophical categories, Tomáš Marvan., and Obsahuje použitou literaturu
This article argues that understanding any space or site relies on a knowledge of its fourth dimension - the timescape. It will explore this by situating the investigation in the museum - a place of heightened contrivance which could easily be shallowly interpreted as "mere style". It will defend a new method of investigating museum temporality which combines both phenomenology and literary theory, and will replace the idea of geo-epistemology with geochronic epistemology: an understanding of context and situation which takes on time as well as spatial location. In so doing, it moves on from notions of the museum as a place out of time, situating it in the networks of meaning, power and politics in which we have lived and are living. Thus, "the whole space of the exhibition" as Lyotard said, "becomes the remains of all time": the Museum on the Edge of Forever., Tento článek pracuje s argumentem, že porozumění jakémukoliv prostoru či místu se odvíjí od znalosti jeho čtvrtého rozměru – krajiny času. Toto tvrzení probádává tak, že zasazuje výzkum do muzea – místa se zvýšenou mírou machinace, již by bylo snadno povrchně interpretovat jako "pouhý styl“. Článek obhajuje novou metodu zkoumání temporality muzea, jež v sobě kombinuje fenomenologii i literární teorii a nahrazuje myšlenku geoepistemologie geochronickou epistemologií: porozuměním kontextu a situaci, jež je umístěno jak v čase, tak v prostoru. Tím, že tak činí, se článek posunuje od pojetí muzea jakožto místa mimo čas a zasazuje jej do sítí významů, moci a politiky, v nichž jsme žili a stále žijeme. Takto se "veškerý prostor výstavy“, jak poznamenal Lyotard, "stává pozůstatkem všeho času: muzeem na okraji věčnosti., and Jennifer Walklate.
Vědci ze čtyř experimentů na urychlovačích LHC (Large Hadron Collider) a Tevatron ohlásili letos na jaře společné měření hmotnosti top kvarku. Cílem bylo určit hmotnost této částice s co největší přesností. Proč vlastně fyzikové věnují top kvarku takovou pozornost? Kvůli své velké hmotnosti totiž ovlivňuje vlastnosti Higgsova pole, a tak představuje okénko, jímž lze nahlédnout „za roh“ a zjistit nové informace o základních zákonech světa na energetických škálách, jež nejsou přímo dostupné na současných urychlovačích. and Alexander Kupčo.
Mikrosvět elementárních částic, atomů a procesů odehrávajících se mezi nimi je plný podivností. Částice může projít naráz dvěma různými štěrbinami, fotony mohou být navzájem provázané na obrovské vzdálenosti, kočka (alespoň ona pověstná Schrödingerova) může být zároveň živá i mrtvá... Může pozoruhodný kvantový svqt dovolit i stav, kdy by nějaká látka bya sočasně pevná a supratekutá? A mohou kvantové supratekuté systémy pomoci osvětlit jeden z posledních nevyřešených problémů klasické fyziky - turoblenci? Vědci, včetně českých, intenzivné hledají odpovědi. and Jana Olivová.