Nástěnná malba: ve vodě stojí polonahý Aineiás, který je vyzvedán Venuší sedící nad ním na oblaku. V oblacích vůz, který je tažen dvojicí labutí, ve voze putto s bičíkem, drží opratě. Výjev je zasazen do krajiny na břehu řeky, v popředí zleva říční bůh Numícius s kormidlem a Nymfa, vpravo pokleká muž oblečený do kazajky a pláště, za ním Nymfa., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Grafickou předlohu fresky se nepodařilo najít, obdobu kompozice a i jednotlivých motivů najdeme v dobových zobrazeních Aineiovy apoteózy (e.g. Bauer 1641, 141). Přeček, František - Schmidt, Gustav (přemalby).
Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Mapa Středozemního moře s nápisem AENEAE NAVIGATIO (mezi stranami 612-613). Vlevo dole zkrácený citát z Aeneidy (1, 378-385), na mapě rozmístěny u jednotlivých lokalit příslušné citáty. Vpravo nahoře tabulka nadepsaná ORIGINIS ROM. MONUMENTA EX NUMMIS. V horní řadě (zprava): AE Sest. Traianus, c. 104, rev. ležící Dacia, zprava k ní přistupuje a zdvihá ji Tiber s rákosem v ruce, narážka na dácké tažení; As Antoninus Pius, 147, rev. bílá prasnice (sus alba) pod stromem (znamení, podle kterého měl Aineiás najít místo pro založení Alby Longy, Verg. 3, 389-393); AE As Antoninus Pius, 140/144 rev. Mars slétá dolů, kde leží Rhea Silvia (Liv. 1, 4). Uprostřed: AE Sextans, 217-215 př. Kr., av. Lupa Romana s Romulem a Remem, rev. orel s nápisem Roma (aquila Romana). Nalevo dole, pod sebou: AR Den. Sextus Pompeius 137 př. Kr., av. Roma, rev. Ruminský fík (Ficus Ruminalis), pod ním Lupa Romana s dvojčaty, nalevo pastevec Faustulus (Verg. Aen. 03, 389-393). Napravo dole, pod sebou: AR Den. Iulius Caesar, 47-46 př. Kr., av. hlava Venuše, rev, Aineiás s Palladiem a Anchísem (Verg. Aen. 02, 707-720). Dole, vedle sebe: AR Den., 115-114 př. Kr., av. Roma (hlava), rev. Roma s oštěpem mezi dvěma ptáky, před ní Lupa Romana s dvojčaty., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., and Titulní list (viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, frontispice) a mapa podle návrhu Hanse von Aachen ve výboru z Vergiliova díla (Vergilius 1599), který pořídil Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus (pocházel z Mostu, odtud přízvisko) a vydal v Augsburku u Johanna Pretoria roku 1599 (tiskař Domenicus Custos). Kresba k titulnímu listu: Göttingen, Kunstsammlung der Georg-August-Universität inv. 10/22. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia.
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.