Fixní kombinace dvou rozdílných farmak ve stejné nebo příbuzné indikaci se s úspěchem používají v různých lékařských oborech a ne jinak je tomu v diabetologii. Tento článek se věnuje kombinační léčbě zahrnující v jednom přípravku metformin a dapagliflozin, molekuly ovlivňující rozdílné patofyziologické mechanizmy diabetes mellitus 2. typu, v tomto případě inzulinovou rezistenci a zvýšenou reabsorpci glukózy v ledvinách. Většina pacientů s diabetem 2. typu nedosahuje cílovou kompenzaci diabetu při užívání jednoho typu antidiabetika a potřebují ke správné kontrole diabetu kombinaci několika rozdílných farmak. Použití fixní kombinace vede ke zlepšení adherence na straně pacienta a tím i k využití celého léčebného potenciálu zvolených léků., Fixed dose combination of two different drugs in the same or related indications are successfully used in various medical fields including diabetology. This article deals with the combination therapy comprising metformin and dapagliflozin in a single preparation, molecules affecting different pathophysiological mechanisms of type 2 diabetes, particularly insulin resistance and increased glucose reabsorption in the kidney. Most patients with type 2 diabetes does not achieve target glycemic control when treated with single antidiabetics and need for proper control of diabetes combination of several different drugs. Using the fixed combination leads to improved patient’s adherence and utilization of the full therapeutic potential of selected drugs., and Tomáš Edelsberger
Tento článek předkládá základní kontury „deskriptivní etiky zvířat“ založené na experimentálním studiu našich intuic ohledně určitých konkrétních situací, ve snaze určit, které morální teorie nejlépe odpovídají těmto intuicím. Navrhuji, že intuice nemusí být nevěrohodné, neboť je lze chápat jako zvážené soudy. I kdyby byly nevěrohodné, bude naše znalost těchto intuic zdrojem informací pro etickou teorii jednání morálních aktérů. Popisuji dotazníkový výzkum v oblasti deskriptivní etiky, diskutuji výsledky a zavádím prospektivní experimenty. Posléze předkládám hypotézy a navrhuji duální model přisouzení morálního statusu založený na vnitřních a vnějších vlastnostech. Vycházím ze současných empirických výzkumů v psychologii a experimentální filosofii, které srovnávám se svými výsledky. Model předpovídá, že přisouzení morálního statusu se mění v závislosti na schopnostech subjektů, kontextu (včetně vztahů) a kontextu, v němž se nachází ten, kdo morální status přisuzuje. Docházím k závěru, že tato data deskriptivní etiky mají přímou relevanci pro normativní etiku v té míře, v níž náš kognitivní aparát omezuje naši schopnost morálního jednání. Naznačují také způsoby, jak vylepšit naší morální percepci, výchovu a motivace., This article outlines a “descriptive animal ethics” based on the study of people’s intuitions about particular cases, in order to determine which moral theories best comport with those intuitions. I suggest that the latter need not be unreliable since they may be endorsed as considered judgments, and that even if they were, knowing them would still provide relevant information for a complete moral theory concerned with what moral agents can do. I describe a survey in descriptive ethics, discuss the results, and introduce prospective experiments. I then set forth hypotheses and propose a dual model of moral status attribution in terms of both intrinsic and extrinsic properties. I rely on recent empirical research in psychology and experimental philosophy, which I confront with the above results, to support my hypotheses. The model predicts that attributions vary depending on the capacities of entities, their context (including relationships), and the context of the attributor. These facts of descriptive ethics, I conclude, are directly relevant to normative ethics insofar as our cognitive apparatus constrains our ability to act morally. Moreover, they suggest ways to improve moral perception, education, and motivation., Nicolas Delon, and Literatura
Tato skripta jsou zpracována s cílem strukturovat učební látku předmětu Základy pedagogiky a edukace v ošetřovatelství, podněcovat studenta k samostatnému, průběžnému a soustavnému studiu a vést jej k osvojení žádoucích znalostí a kompetencí v oblasti výchovné a edukační činnosti v rámci ošetřovatelského procesu. Nedílnou součástí studijní opory je doporučená literatura, která je uvedena v závěru každé kapitoly. Cílem předmětu je uschopnit studenta k přípravě a realizaci edukačních programů nejen u hospitalizovaných klientů všech věkových kategorií, ale také v preventivní činnosti u široké veřejnosti., Anna Krátká, and Obsahuje literaturu