Předložený článek si na základě rozboru hlavních motivů ve Foucaultově a Canguilhemově pojetí norem klade za cíl vymezit, jaká je vzájemná vazba mezi biologickou a společenskou normativitou a jakým typem moci na nás normy vlastně působí. V souladu s interpretací navrženou Pierrem Macherey se pokusíme sílu norem vystihnout v termínech jejich „imanence a produktivity" a ukázat, proč nelze normy chápat dle modelu zákona, který by ke svému předmětu přistupoval zvnějšku. Poslední část pak přináší odpověď na otázku, jaký typ individualizace či subjektivizace toto pojetí diskvalifikuje a jaké možnosti ponechává pro svébytnou singularitu v rámci normativního pole., The present paper is based on the analysis of Georges Canguilhem's and Michel Foucault's conception of norms and seeks to define the reciprocal relation between biological and social normativity. Both Canguilhem and Foucault are challenging our usual ideas about the manner in which the norms are exercising their power upon us. Following the interpretation proposed by Pierre Macherey, the paper tries to define the power of norms in terms of their "immanence and productivity". Such a conception prevents us from understanding the norm according to the model of Law, which is imposed on its subjects from outside. The final part of the paper seeks to determine, which kind of individualization or subjectivation this new concept of norms disqualifies and which possibilities does it leave open for autonomous singularity within the normative field., and Ondřej Švec.
Cieľom štúdie je vysvetliť motiváciu a podstatu filozofických koncepcií, podľa ktorých je tvrdenie normatívny fenomén. Začnem tým, že zmapujem kľúčové myšlienky k problematike tvrdenia, a lokalizujem typické normatívne prístupy. Potom rozoberiem, čo vlastne znamená povedať, že tvrdenie je normatívnym fenoménom špecifického druhu, a predložím špekulatívno-hypotetickú rekonštrukciu genézy tvrdiacej jazykovej hry - presnejšie, jej protoformy - ktorá by mala vyzdvihnúť jej charakteristické sociálno-normatívne aspekty. Na tomto základe postavím kritické porovnanie dvoch reprezentatívnych normatívnych prístupov k tvrdeniu: pragmatického inferencializmu Roberta Brandoma a Knowledge Account of Assertion Timothyho Williamsona. Budem argumentovať, že Brandomov prístup adekvátnejšie vystihuje sociálnu povahu tvrdenia, esenciálnu pre túto rečovú hru., My aim in this study is to explain both motivation and main ideas of those philosophical accounts of assertion that take it to be a normative phenomenon. I first draw a map of key ideas pertaining to the problem and localize on it typical normative accounts. Then I take up the issue of what it means to say that assertion is a normative phenomenon, putting forward a speculative-hypothetical reconstruction of the genesis of the assertoric game - or, rather, its protoform - to bring to the fore social-normative aspects characteristic of it. This will provide the basis for a critical comparison of two representative normative approaches to assertion: pragmatic inferentialism of Robert Brandom, and Knowledge Account of Assertion of Timothy Williamson. I shall argue that Brandom's normative approach to assertion is superior, as it much better accounts for a social dimension of assertion that is essential to this language game., and Ladislav Koreň.
26, z rukopisu Mikulovského vydal Eduard Šebesta., KČSN, and 2. přívazek k : Příspěvky k dějinám soudu komorního království Českého z let 1526-1627 / Václav Schulz
Tento text vychází z následujících tezí: 1. Lidstvo vždy hledalo odpovědi na určité stěžejní otázky, které jsou přítomny ve všech kulturách. 2. Tato „lidská racionalita“ historicky nabývala dvou forem: mytologických narativů a filosofických kategorických diskursů. 3. V každém případě existují formální universální aspekty, v rámci kterých se mohou všechny regionální filosofie setkat, a které na abstraktní rovině odpovídají na stěžejní otázky. 4. Všechny tyto momenty otevírají bránu novému věku inter-filosofického dialogu, který respektuje rozdíly a je schopen se poučit z užitečných objevů ostatních tradic. 5. Nový filosofický projekt musí být rozvinut tak, aby byl schopen pomocí vytváření globálního trans-moderního pluriversalismu překročit eurocentrickou filosofickou modernitu. Tento transmoderní pluriversalismus musí vycházet ze zdrojů periferní, podřízené (subaltern) a postkoloniální filosofie jako takové, které byly modernitou „odložené“., This paper argues the following points: all of humanity has always sought to address core universal problems that are present in all cultures; this human rationality has historically assumed two forms: mythological narratives and categorical philosophical discourses; in every case there are formal universal aspects in which all regional philosophies can coincide, and which respond to the core problems at an abstract level; all of this is an impulse for the entry into a new age of inter-philosophical dialogue, respectful of differences and ready to learn from the useful discoveries of other traditions; and a new philosophical project must be developed that is capable of going beyond Eurocentric philosophical Modernity by shaping a global trans-modern pluriverse, drawing upon the (by Modernity) discarded resources of peripheral, subordinate, post-colonial philosophies., and Enrique Dussel.
Jan L. Čapek, Částečně přeloženo ze starověké řečtiny?, Jednotlivé části na titulním listu označeny římskými číslicemi, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy