Since the beginning of hydrological research hydrologists have developed models that reflect their perception about how the catchments work and make use of the available information in the most efficient way. In this paper we develop hydrologic models based on field-mapped runoff generation mechanisms as identified by a geologist. For four different catchments in Austria, we identify four different lumped model structures and constrain their parameters based on the field-mapped information. In order to understand the usefulness of geologic information, we test their capability to predict river discharge in different cases: (i) without calibration and (ii) using the standard split-sample calibration/ validation procedure. All models are compared against each other. Results show that, when no calibration is involved, using the right model structure for the catchment of interest is valuable. A-priori information on model parameters does not always improve the results but allows for more realistic model parameters. When all parameters are calibrated to the discharge data, the different model structures do not matter, i.e., the differences can largely be compensated by the choice of parameters. When parameters are constrained based on field-mapped runoff generation mechanisms, the results are not better but more consistent between different calibration periods. Models selected by runoff generation mechanisms are expected to be more robust and more suitable for extrapolation to conditions outside the calibration range than models that are purely based on parameter calibration to runoff data.
It has been argued that consciousness is not possible without peripheral self-consciousness; i.e., without an implicit awareness of oneself as the subject of one’s mental state. My purpose is to undermine this view. I contend that a subject’s first-personal access to her conscious mental states and an awareness of them as hers, along with a particular approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things motivate the view that consciousness is not possible without self-consciousness. In order to undermine this view I argue that not all conscious states are accompanied by a sense of mineness. I also reject the reasons for endorsing an approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things. Then I critically examine Kriegel’s arguments for the dependence of consciousness on self-consciousness based on the first-personal access a subject has to her conscious mental states and discuss the difficulties involved., To bylo argumentoval, že vědomí není možné bez periferního self-vědomí; tj. bez implicitní informovanosti o sobě jako o předmětu duševního stavu. Mým cílem je podkopat tento názor. Tvrdím, že první osobní přístup subjektu k jejím vědomým duševním stavům a jejich povědomí o nich, spolu s konkrétním přístupem k vědomí, podle něhož subjekt nemůže být podvědomě vědomi věcí, motivuje názor, že vědomí není možné bez sebe. -vědomí. Abych podcenil tento názor, argumentuji, že ne všechny vědomé stavy jsou doprovázeny smyslem pro jemnost. Odmítám také důvody pro podporu přístupu k vědomí, podle něhož subjekt nemůže nevědomě uvědomovat věci. Pak kriticky zkoumám Krieglovy argumenty pro závislost vědomí na sebevědomí založeném na prvním osobním přístupu subjektu k jejím vědomým duševním stavům a projednávaným problémům., and Sinem Elkatip Hatipoğlu
Following Carnap’s Principle of Subject Matter, Pavel Tichý proposed a methodological principle I call the ''Denotational Principle of Aboutness''. It says that expressions are about their denotata. Denotata are modelled as possible world intensions or (common) extensions. Nearly the same principle was recently defended by Marie Duží and Pavel Materna under the name the ''Parmenides Principle''. However, Duží and Materna did not react to Tichý’s late proposal which I call the ''Constructional Principle of Aboutness''. It says that the subject matter of expressions consists not in their denotata but in their meanings. The meanings are explicated by Tichý, and also by Duží and Materna, as so-called constructions; constructions are complex entities akin to algorithms, they construct intensions or extensions. In this paper, I argue in favour of the Constructional Principle of Aboutness. I show that there are not only single arguments, but the whole net of methodological principles which support it. This is why the topic largely transcends the debate among Tichý’s followers., Pavel Tichý navrhl podle Carnapova principu předmětové záležitosti metodický princip, který nazývám ,,Denotační princip onessness''. Říká se, že výrazy jsou o jejich denotatech. Denotata jsou modelována jako možná světová rozšíření nebo (společná) rozšíření. Téměř stejný princip nedávno obhájila Marie Duží a Pavel Materna pod názvem ,,Princip Parmenidů''. Duží a Materna však nereagovali na Tichý pozdní návrh, který nazývám ,,stavebním principem onessness''. Říká, že předmět výrazů nespočívá v jejich denotatech, ale v jejich významech. Významy vysvětluje Tichý a také Duží a Materna jako tzv. Stavby; Konstrukce jsou složité entity podobné algoritmům, konstruují intensions nebo extensions. V tomto \ t Argumentuji ve prospěch stavebního principu onessness. Ukazuji, že neexistují pouze jednotlivé argumenty, ale celá síť metodických principů, které ji podporují. To je důvod, proč toto téma do značné míry přesahuje debatu mezi následovníky Tichého., and Jiří Raclavský