Použití jmen mytologických postav v nomenklatuře bezobratlých živočichů je velmi rozsáhlé. Ježovky, krabi, měkkýši, červi – ti všichni často nesou jména antických mýtických bytostí, a to s odkazem na své vzezření, způsob života či oblast výskytu., The use of the names of mythological characters in the nomenclature of invertebrates is very common. Urchins, crabs, molluscs, worms – all of them often bear the names of ancient mythical beings, referring to their appearances, ways of life or habitats., and Tomáš Pavlík.
Entomologická nomenklatura obsahuje nesčetné množství názvů odvozených od jmen antických mytologických postav. Zoologové již od doby Carla Linného s oblibou přidělovali takováto jména zvláště motýlům a broukům. Jména bývala často tvořena bez motivu, jindy entomologové brali ohled na vztah živočicha a mýtické postavy (vzhled, chování, region). Pátý díl seriálu představuje alespoň výběr příkladů., Entomological nomenclature contains an enormous number of names derived from the names of ancient mythological characters. Ever since Carl Linne's times zoologists have liked giving such names to butterflies and beetles. The names were often formed without any motives, other times entomologists considered the relationship between the animal and the mythological character (appearance, behaviour or region). The fifth part of the series presents at least some selected names of insects., and Tomáš Pavlík.
Botanická a mykologická nomenklatura je plná názvů převzatých z antické mytologie. Krása rostlin a hub přinesla do názvosloví mladé bohy a bohyně, motivem pro využití jmen byly také léčivé účinky nebo jedovatost, vzezření či místo výskytu rostlin a hub., Botanical and mycological nomenclature is full of names borrowed from ancient mythology. The beauty of plants and fungi brought young gods and goddesses into nomenclature. Another motive for using the names were the healing properties or toxicity, the appearance and the habitat of plants and fungi., and Tomáš Pavlík.
Vědecká jména živočichů a rostlin jsou různého původu. Často bývají odvozena od osobních jmen, a to i fiktivních postav. V prvním díle seriálu se představí někteří nositelé jmen božstev, héróů a dalších antických mýtických bytostí mezi savci., Scientific names of animals and plants are of various origins, often derived from personal names, and even from fictitious characters. In the first part of the series some bearers of the names of divine beings, heroes and other ancient mythical creatures among the mammals are introduced., Tomáš Pavlík., and Obsahuje seznam literatury
The ants of the genus Protalaridris are revised based upon their morphology. Seven species are recognized; the type species (P. armata Brown, 1980) and six species described as new: P. aculeata Lattke & Alpert, sp. n., P. arhuaca Guerrero, Lattke & Alpert, sp. n., P. bordoni Lattke, sp. n., P. leponcei Delsinne & Lattke, sp. n., P. loxanensis Lattke, sp. n., and P. punctata Lattke, sp. n. The genus is patchily distributed in mesic forested areas from western Panama to northern Venezuela and along the Andes to the Amazon watershed of southwestern Peru. The generic description is modified to accommodate a short-mandibulate species. Sporadic biological observations of one long-mandibulate species suggest they are sit-and-wait ambush predators that open their jaws to approximately 180° when stalking. All species are described and imaged, an identification key and a distribution map is provided. Comparing the mandibular morphology of long-mandibulate Protalaridris with other extant and extinct ants bearing elongate, dorsoanterior arching mandibles suggests the supposed mandibular apex in these taxa is actually a hypertrophied, preapical tooth and their supposed basal mandibular tooth is the main mandibular shaft., John E. Lattke, Thibaut Delsinne, Gary D. Alpert, Roberto J. Guerrero., and Obsahuje bibliografii
Halančíci rodu Nothobranchius jsou přizpůsobeni životu v periodických vodních tůních v afrických savanách. Období sucha přežívají v embryonální fázi vývoje. V současné době se rozeznává přes 60 druhů halančíků rodu Nothobranchius, kteří žijí v travnatých savanách a řídkém sezonním lese v širokém pásu východní Afriky. Druh N. furzeri se stal modelovým organismem pro výzkum stárnutí a věnují se mu v několika laboratořích v Evropě, USA a Asii. Náš výzkum se zaměřuje hlavně na evoluční ekologii tří druhových komplexů tohoto rodu v oblasti jižního a středního Mosambiku., Killifish from the genus Nothobranchius are adapted to temporal pools in African savannahs. They survive the dry phase as dormant eggs and develop rapidly after the onset of rainy season. There are about 60 species of Nothobranchius distributed throughout Eastern Africa. One species group became a model for studies on ageing. Our current field and laboratory research on annual Killifish from Mozambique is reviewed and particular studies on their ecology and evolution are highlighted., and Martin Reichard.
A laboratory study was conducted to examine tritrophic effects on the suitability of the peach-potato aphid, Myzus persicae (Sulzer), and tobacco aphid, Myzus persicae nicotianae (Blackman & Eastop), as prey for the two spot ladybird, Adalia bipunctata (L.), when the aphids were reared on either sweet pepper or tobacco. Significant host plant-aphid interactions were evident for every component of development (juvenile survival, developmental time, adult mass at emergence) and reproduction (pre-oviposition period, fecundity, fertility). By almost all measures, the suitability of each aphid species was improved by rearing on its host plant of origin and diminished by rearing on the alternative host plant. The symmetry of the interactions are suggestive of both positive and negative host plant effects on aphid suitability as prey. Whereas M. p. nicotianae may be better able than M. persicae to detoxify the nicotine that is likely responsible for the reduced suitability of M. persicae when reared on tobacco, it appears to have lower nutritive value for A. bipunctata than M. persicae when reared on pepper. Thus, population parameters (R0, rm, l and DT) derived from performance data indicated that M. persicae reared on sweet pepper was the most suitable prey and that the same species reared on tobacco was the least suitable, with other host plant-aphid combinations intermediate., Mohammad A. Jalali, J.P. Michaud., and Obsahuje seznam literatury
Apostasioideae jsou nejmenší, vývojově nejpůvodnější a současně nejméně prozkoumanou podčeledí vstavačovitých (Orchidaceae). Vyskytují se ve dvou rodech a 17 druzích v podrostu tropických lesů v jihovýchodní Asii. Od ostatních orchidejí se liší mj. specifickou květní morfologii a pylovými zrny nespojenými v brylky. Studium jaderného genomu ukázalo, že Apostasioideae mají jedny z nejmenších genomů mezi orchidejemi a jejich DNA je velice bohatá na adenin a thymin. Skupina je mimo svoji domovinu prakticky nepěstovatelná a chybí proto i ve velkých specializovaných sbírkách., Apostasioideae is the smallest, least specialized orchid subfamily, which is still largely unexplored. It encompasses 17 terrestrial species in two genera native to tropical rain forests of SE Asia. They differ from other orchids in their unique floral morphology and pollen shed in monads. Our flow cytometric analyses showed that apostasioids possess very small genomes with a considerable proportion of adenine and thymine. The lack of information stems at least partly from their extremely difficult cultivation outside native areas., and Jana Jersáková, Jan Ponert, Pavel Trávníček, Jan Suda.