Nástropní freska ve štukovém rámu, figurální scéna v krajině. V popředí vpravo klečí Paris, podává Venuši jablko, před Venuší stojí Amor s lukem. Za Paridem Merkur (okřídlená čapka, kacudeus), za Venuší Juno s pávem, po pravici Venuše nahá Minerva (štít s hlavou Medúzy, kopí, helma). Nad Venuší se vznáší putto s věncem., Hosák, Zemek 1981#, 195., and Autor maleb není uveden, uváděn je pouze B. Fontana, který prováděl štukovou výzdobu stropů v několika místnostech na zámku.
Sedící postava Venuše: nahá, ve vlasech šňůra perel, sedí na skalisku s drapérií a dvěmi holubicemi., http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Venus (Aphrodite)Original von 1748 von Jean Baptiste Pigalle (1748), Kopie von Rudolph Böhm (2008) Geschenk des französischen Königs Ludwigs XV. in den Park. Sie ist wahrhaftig die Göttin der Liebe und der Schönheit! Niemand wie sie sitzt nackt so anmutig und elegant auf einem Felsen, neben sich zwei turtelnde Täubchen! Und Venus/Aphrodite verkörpert letztlich dieeinzig wirkliche Macht, der Menschen wieGötter sich beugen und aus der sich allesandere - auch die Kunst - speist. Sie ist ihremGegenüber Merkur (Hermes) zugeneigt, sodass man auf dem Weg (nach oben zur Er-kenntnis) zum Schloss auf dem Hügel nurunter ihren Augen weitergehen kann ...Aus ihrem Verhältnis mit Hermes entsprangübrigens einst Hermaphroditos, ein (vollkom-menes?) Wesen, das zugleich männlicheund weibliche Züge aufwies.
Plastika, bronz, v. 31 cm, pálená hlína s bílou glazurou, v. 29, 5 cm. Postava nahé stojící ženy, kontrapost, levá ruka v bok, v pravici drží ptáčka., Horejc 2016, s. 174., and Dvě identické plastiky, jedna z bronzu, druhá z pálené hlíny s bílou glazurou.
Nahá Venuše se složitým účesem drží v levici sbalený plášť a pravici natahuje k Amorovi, aby podržela jeho pravou ruku pobodanou od včel. Nahý Amor (toulec přes rameno) drží před sebou v levé ruce stočený plášť. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Humanisticky vzdělaní návštěvníci byli u hlavní vchodové arkády na západním průčelí pražského Belvedéru konfrontováni s Ianem a Běsem zobrazenými na soklech sloupů, které navíc rámoval Aeneas prchající z Tróje a vlčice kojící Romula a Rema. Ti zdobili sloupové sokly nalevo a napravo. Tato kombinace obrazů byla jasným signálem, že poselstvím vchodu a tedy celého Belvedéru je slavné Jupiterovo proroctví (Verg. Aen. 1, 286-287), které předpovídalo slávu nejen Aeneovi, ale i "poslednímu císaři", jímž byl v tomto případě Karel V. a v budoucnu Ferdinand I., přímý Aeneův potomek na českém i římském trůně. Toto poselství, kterým Jupiter utěšil Aeneovu nebeskou matku, je tak důležité pro zevrubný komentář okolností, za nichž se do Říma znovu vrátí Zlatý věk, a navíc je v něm výslovně zmíněn císař římský. Aby divák nepochyboval o tom, že výjevy po stranách vchodu se skutečně vztahují k tomuto, pro další vývoj světa, klíčovému dialogu mezi Jupiterem a Venuší, byla právě tato božstva zobrazena ve cviklových arkádách nad dvojicí Iana a Běsa. Jupiter je zobrazen, jak objímá Ganyméda a Venuše utěšuje Amora.
Venuše (šátek na hlavě, dlouhé šaty s vyhrnutými rukávy, šál) drží velkou rostlinu ve zdvižené levé ruce, v pravé ruce drží pod rostlinou misku (z níž se směrem nalevo line kouř ?). Před Venuší je oltář, na kterém stojí ozdobná zapálená olejová lampa se dvěma křídly (?). Oltář je pokryt listy (?), na boční stěně oltáře jsou pověšené vojenské trofeje (štíty, šavle, flétny, buben), o stranu obrácenou k Venuši je opřena hůl s upevněnou draperií, nahoře je zakončena hlavou berana. Za Venuší jde nahý Amor s nahoru obrácenou svíčkou (?). Nalevo palma, napravo za oltářem strom., Bažant 2006#., and Když byl Aeneas v bitvě raněn, Venuše musela z hory Ida přinést kouzelnou bylinu a udělat z ní lék, aby svého smrtelného syna vyléčila. Na šestém soklovém reliéfu vidíme Venuši s ohromnou rostlinou, pod níž drží misku, ze které se patrně kouří. Za Venuší je nahý Amor, který drží svíčku obrácenou vzhůru (znamení života?). Výjev se odehrává před oltářem, na jehož boku jsou válečné trofeje, (štíty, zkřížené šavle, buben, píšťaly), patrně narážka na rozhodující boj, který Aeneu čeká. Kultovní charakter výjevu dokresluje hůl s beraní hlavou opřená o oltář, kterou nacházíme v renesančních zobrazeních bakchických průvodů, ale která nemá v antice žádné předlohy. Neantickými detaily jsou i oděv Venuše a samozřejmě Amorova svíčka, na antických vzorech byla totiž zobrazována pochodeň.
Nahá Venuše drží v natažené levici plášť, který si svlékla (jeho záhyb je vidět mezi jejíma nohama), před ní stojí Amor a natahuje k ní levici. Před Venuší kovadlina, u které pracuje nahý Vulkán. Sedí na skále a v levé ruce drží na kovadlině plát kovu, pravá ruka s kladivem je již zdvižena. Kovadlina stojí na kruhové bázi zdobené okřídlenými monstry (lví hlava, ženské poprsí). Před kovadlinou leží na zemi přilba, za ní je zapálené ohniště. Za Vulkánem je cihlová zeď naznačující Vukánovu kovárnu, stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Podle Vergilia si Venuše v ložnici na Vulkánovi vyprosila zbroj a poté, co se s ním milovala, božský kovář ihned odešel do své dílny, aby ji vyrobil. Na pražském reliéfu jsou tyto události shrnuty do jednoho výjevu. Venuše se sice teprve odhaluje, ale Vulkán už pilně pracuje na slíbené zbroji, přilba je již hotová a leží vedle kovadliny. Tato kompozice Paola della Stella připomíná malbu, která je dnes v Národní galerii v Praze, dílo Maartena van Heemskerck z roku 1536, určené pro radnici v Harlemu.
Olej na dřevě (25, 2 x 22 cm). Figurální scéna v krajině s ruinou architektury Venušina chrámku, v nice socha Venuše s Amorem. Před nikou skupina mužů a žen, obětní nádoba s hořícím ohněm, u ní kněz s vavřínovým věncem na hlavě čte z knihy, před obětní nádobou na zemi putto a džbán s talířem. Zprava přicházejí polonahé dívky s květinami. and Neumann 1966#, 148-150.
Olej na dřevě (25, 2 x 22 cm): v nice volně stojícího antikizujícího chrámku stojí socha nahé Venuše s rukama nataženýma před sebe, ohlíží se k za ní stojímu Amorovi s šípem v ruce. Pod sochou hoří kadidlo v nádobce na podstavci, u něj klečí muž s knihou a Nymfa, vedle ní nahé dítě a konvice s miskou. Zprava přibíhají dvě Nymfy. Výjev je zasazen do krajinného rámce., Seifertová, Ševčík 1997#, 176-177., and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obraze v Národní galerii v Praze, inv. č. O 2741.
Nástěnná malba v kruhovém medailonu. Figurální scéna v jeskyni, kde sedí Vulkán u kovadliny, zleva k němu přichází Venuše, za ruku vede malého Amora. and Vlček 2000#, 412-416.