Se zdokonalováním technického provedení koronární intervence společně s narůstajícími zkušenostmi jednotlivých pracovišť se posouvá i věková hranice nemocných s akutním koronárním syndromem, kteří mají šanci podstoupit koronární angioplastiku s adekvátním profitem pro další léta kvalitního života. Cílem naší retrospektivní studie bylo zjistit aktuální situaci v řešení akutního koronárního syndromu u nemocných ve věku nad 75 let v podmínkách Fakultní nemocnice Brno za spolupráce dvou jejích klinik. Soubor nemocných a metodika. Retrospektivně byl vyhodnocen soubor nemocných hospitalizovaných na Klinice interní, geriatrie a praktického lékařství v letech 2005-2007 pro Dg R074 - bolesti na hrudi k vyloučení koronárního syndromu a pro Dg I20 a I21 - akutní koronární syndrom. Byly vyhodnoceny rizikové faktory, předchozí medikace, způsob řešení akutního koronárního syndromu, kontraindikace intervenčního zákroku, úprava medikace po proběhlé epizodě. Výsledky. Akutní koronární syndrom byl diagnostikován u 92 nemocných z celého souboru a intervenčním zákrokem byl řešen u 41 nemocných (44,6 %). U 51 nemocných (55,4 %) byl volen konzervativní postup či nebylo možno koronární intervenci realizovat. Nejčastější příčinou volby konzervativního postupu byly akutní či chronické závažné kognitivní poruchy (delirantní stavy, pokročilá demence), dále závažná polymorbidita či zavážná akutní komplikace mimo kardiovaskulární systém. Závěry pro praxi. Nemocní nad 75 let jeví z hlediska diagnostiky akutního koronárního syndromu značné interindividuální rozdíly. Nemocní nad 75 let věku přicházejí k ošetření pro akutní koronární syndrom obvykle významně později než mladší nemocní. Nemocní nad 75 let z již diagnostikovano u ischemickou chorobu srdeční nejsou často léčeni podle aktuálních doporučení odborných společností. Akutní koronární syndrom nasedá v této věkové skupině relativně často na probíhající infekt. Symptomatologie je v tomto případě zásadním způsobem modifikována. U nemocných nad 75 let s akutním koronárním syndromem by měl být intervenční zákrok vždy zvažován jako nejefektivnější modalita a samotný věk není kontraindikací tohoto výkonu. Mortalita akutního koronárního syndromu řešeného intervenčním výkonem na koronárních arteriích u nemocných nad 75 let se významně neliší od nemocných mladších věkových skupin. Efektivita intervenčního výkonu na koronárních arteriích by měla vždy být kriticky posuzována u nemocných s těžší kognitivní poruchou, s imobilizačním syndromem či s nejistou compliancí v období následujícím po vlastním výkonu., Improvements in coronary surgery techniques combined with increasing experience in individual facilities are raising the age limit for patients with acute coronary syndrome who can potentially undergo coronary angioplasty with a reasonable benefit in terms of additional years of quality life. The aim of the retrospective study was to determine the current situation in the treatment of acute coronary syndrome for patients over 75 years of age in the Brno Teaching Hospital in cooperation with two of its clinics. Patient sample and method. A retrospective analysis was carried out of a sample of patients hospitalised in the Clinic of Internal Medicine, Geriatric Medicine and General Medicine in the period 2005-2007 for DgR074 - chest pain for the exclusion of coronary syndrome and for Dg 120 and 121 - acute coronary syndrome. Risk factors, previous medication, the method used to treat acute coronary syndrome, contraindications for surgery, and changes in medication after the episode were evaluated. Results. Acute coronary syndrome was diagnosed in 92 patients from the full sample and surgery was carried out in 41 cases (44.6%). In 51 cases (55.4%) a conservative approach was adopted or it was not possible to carry out coronary surgery. The most frequent reason for the selection of a conservative approach was acute or chronic severe cognitive defects (delirium, advanced dementia), as well as severe polymorbidity or severe acute complications outside the cardiovascular system. Conclusions for practice. There are significant inter-individual differences for patients over 75 years of age in terms of acute coronary syndrome diagnosis. Patients over the age of 75 usually come for treatment for acute coronary syndrome significantly later than younger patients. Patients over the age of 75 with previously diagnosed ischemic heart disease often fail to get treatment according to the current recommendations of expert societies. In this age group acute coronary syndrome is relatively frequently associated with an ongoing infection. In this case, the symptomatology is fundamentally modified. Surgery should always be taken into consideration as the most effective modality for patients over the age of 75 and age itself is not a contraindication for surgery. Mortality for acute coronary syndrome treated by coronary intervention surgery in the over- 75 age group does not differ significantly from that of younger age groups. The effectiveness of coronary intervention surgery should always be assessed critically in the case of patients with severe cognitive defects, with immobilisation syndrome or uncertain compliance in the period after surgery., Hana Kubešová, Pavel Weber, Vlasta Polcarová, Petr Kala, Jindřich Špinar, and Lit.: 15
Plicní aspergilóza patří mezi zánětlivá onemocnění způsobená houbami rodu Aspergillus. V závislosti na stavu imunitního systému a plicního parenchymu nemocného existují invazivní, semi-invazivní a neinvazivní formy onemocnění. V diagnostice tohoto onemocnění hrají hlavní úlohu prostý rentgenový snímek hrudníku a HRCT plic. Prezentujeme kazuistiku pacienta s nově diagnostikovaným high-grade gliomem mozku, u kterého se v důsledku antiedematózní terapie kortikoidy rozvinula invazivní plicní aspergilóza včetně mimoplicní disseminace., Pulmonary aspergillosis belongs to inflammatory diseases caused by Aspergillus spp. Invasive, semi-invasive and non-invasive forms of the disease exist depending on the level of immunity and possible impairment of pulmonary parenchyma. Chest X ray and lung HRCT play the key role in the diagnostics of this disease. We present a patient with newly discovered high grade glioma of the brain, who had contracted invasive pulmonary aspergillosis due to antiedematous corticotheraphy., Lukáš Hrdina, Eva Čecháková, Filip Čtvrtlík, Stanislav Buřval, Barbora Remeníková, and Literatura 6
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska
Autoři prezentují sestavu 76 nemocných radikálně operovaných pro karcinom hlavy pankreatu a analyzují pooperační komplikace a přežívání. Materiál a metodika: V období 1/2006–9/2010 podstoupilo 76 nemocných potenciálně kurativní hemipankreatoduodenektomii pro adenokarcinom hlavy pankreatu. Pacienti jsou prospektivně sledováni, diskutovány jsou komplikace a přežití. Výsledky: 30denní pooperační mortalita je 2,6 %. Na základě TNM klasifikace 11 % mělo stadium I, 78 % stadium II a 3 % stadium III. Nejzávažnější komplikací byla insuficience pankreatojejunální anastomózy (6,5 %) a opožděná evakuace žaludku (11,8 %). Ve stadiu I přežívá 1., 2., 3. a 4. rok 82 %, 52 %, 35 % a 35 % operovaných. Závěr: Resekce hlavy pankreatu je bezpečná operace s nízkou mortalitou, ale neuspokojivým dlouhodobým přežíváním. Toto je zřejmě způsobeno agresivní biologickou aktivitou nádoru a pozdní diagnostikou., The authors refer seventy six patients radically operated for pancreatic head carcinoma and analyzed postoperative complications and survival. Material and Methods: During 1/2006–9/2010 76 patients underwent potentially curative hemipancreato-duodenectomy for adenocarcinoma of the head of pancreas. The patients are prospectively followed, complications and survival are discussed. Results: The 30-days postoperative mortality was 2,6 %. According to TNM classification 11 % of patients had stage I, 78 % stage II and 3 % stage III. Most severe complications were leak from pancreato-jejunal anastomosis (6,5 %) and delayed gastric emptying (11.8 %). The survival analyses showed 1,2,3 and 4 years survival as follows: 82 %, 52 %, 35 %, 35 % respectively. Conclusion: Resection of the pancreatic head is a safe procedure with low mortality but disappointing long-term survival. This may be due to biological activity of the tumor and late diagnosis., Martin Loveček, Dušan Klos, Pavel Skalický, Jiří Kysučan, Čestmír Neoral, Bohuslav Melichar, Roman Havlík, and Lit.: 10
Úvod: Delirantní stavy u pacientů vyššího věku jsou častou a závažnou psychickou poruchou. Jsou většinou krátkého trvání, avšak recidivující. Cíl: Analýza příčin delirantních stavů u pacientů. Soubor: Bylo sledováno 31 pacientů (18 žen a 13 mužů) ve věku od 65 do 92 let, před a po ortopedickém zákroku - totální endoprotéza kyčle čí kolene. 30 operací bylo elektivních, 1 akutní. Metodika: Pacienti byh hodnoceni pomocí CAM (Confusion Assessement Method) se zaměřením na problém deliria a MMSE (Mini Mental State Examination) se zaměřením na problém demence. Výsledky: Delirium bylo prokázáno u 4 pacientů, z toho byl u 3 pacientů potvrzen abúzus alkoholu, ve 4. případě šlo o akutní zvládáni stavu pacienta. Závěr: Problematika delirií bývá často opomíjena a je nutná pečlivá anamnéza a zvážení všech rizikových faktorů, zejména etylizmu, které mohou vést k rozvoji delirantních stavů, a je vhodně zvážit premedíkaci neuroleptiky před zákrokem., Introduction: Delirious states in elderly patients are a wide-spread major psychic disorder. They are mostly short-lasted, but recurrent. Goal: Analysis of causes of delirious states in patients. Group: 31 patients (18 women and 13 men) aged 65 to 92, before and after orthopedic intervention - hip or knee total endoprosthesis 30 surgeries were elective; 1 was acute. Methods: Patients were scored using CAM (Confusion Assessment Method) as to the delirious state and using MMSE (Mini-Mental State Examination) as to dementia. Results: Delirium was confirmed in 4 patients, in 3 of whom alcohol abuse was proved; the fourth patient was an acute case. Conclusion: Deliria are an often neglected condition. Careful diagnostics is to be applied and all risk factors, especially ethylism, which might cause delirious States are to be taken into account. Neuroleptic premedication prior to the intervention is an option to be considered., Jan Šlapák, Katarína Dítětová, Pavel Weber, and Lit. 13
Autor podává základní přehled symptomatologií deprese pacientů vyššího věku, zabývá se specifickým obrazem a zvláštnostmi deprese u seniorů. Uvádí epidemiologická data o výskytu deprese vyššího věku. Věnuje se rovněž rizikovým faktorům a biochemickým fyziologickým i patologickým změnám ve stáří. V závěru jmenuje základní faktory, které mohou ovlivnit úspěšnou léčbu, upozorňuje na nejčastější symptomy, které obraz deprese seniorů modifikují. Léčbě jako takové by měl být věnován samostatný článek., The author presents an overview of symptomatology of depression in elderly patients; he deals with specific picture and with particularities of depression in seniors. He also acquaints us with epidemiology data about the incidence of depression in older age. Furthermore he deals with high risk factors and with biochemical, physiological and pathological changes in older age. At the end of the article he names basic factors that can effect successful treatment, he points out most frequent symptoms that modify the picture of depression in seniors. An individual article should be dedicated to the treatment., Vladimír Pidrman, and Lit. 24
U deprese ve vyšším věku hraje menší roli heredita, významnější jsou biologické faktory včetně nacházených strukturálních změn CNS a psychosociální stres. Udává se, že 1?4 % starších lidí trpí depresivní poruchou. Deprese v pozdním věku je charakterizována podobnými příznaky jako u mladších pacientů, jsou tu však některé významné rozdíly (nemocný si spontánně nestěžuje na depresivní náladu, častější je přetrvávající anhedonie, úbytek hmotnosti, psychotické příznaky a suicidální jednání). Z hlediska diferenciální diagnózy jsou důležité sekundární deprese. V posledních letech pozorujeme nárůst dokonaných sebevražd ve starší věkové kategorii, což zřejmě souvisí i se stárnutím populace. Ve věkové skupině nad 75 roků je výskyt 4krát vyšší než v mladší věkové kategorii. Dokonané sebevraždy ve vyšším věku se nicméně podílejí jen v 1 % na celkové mortalitě u mužů a na 0,7 % mortality žen, naproti tomu v mladším věku se podílejí 20 % u mužů a v 13,5 % u žen. Obecně lze sebevraždám předcházet vzděláváním lékařů a omezením přístupu ke smrtícím prostředkům. V praxi je u starší populace důležitá včasná diagnostika, léčba a identifikace rizikových a protektivních faktorů. V celospolečenských rozměrech je žádoucí zvyšovat toleranci veřejnosti vůči stárnoucí populaci správně koncipovanou osvětou., Eva Češková, and Lit.: 28
Dyslipoproteinemie v rámci metabolického syndromu se jako jeden z klasických rizikových faktorů aterosklerotických kardiovaskulámích chorob uplatňuje i ve vyšším věku. Prediktivní význam zvýšených koncentrací celkového cholesterolu, LDL cholesterolu, HDL cholesterolu a triacylglycerolů je u geriatrických jedinců zachován. Doporučení k léčbě nejsou jednotná, ale shodně zdůrazňují individuální přístup. Kandidáty léčby jsou zejména nemocní s diagnózou ischemické choroby srdeční (ICHS) a se subklinickými formami iCHS, kde má léčba prokazatelný efekt do dvou let od zahájení a kde vede ke snížení rizika budoučí koronárni příhody až o 45 %. Méně často budeme léčit jedince s absencí ICHS a ostatních rizikových faktorů. Základem hypolipidemické intervence u pacientů vyššího věku je dieta. Nezapomínáme na pohybový režim. Farmakoterapie dyslipidemil je určena pro jedince s vysokým rizikem. Zahajujeme nižší dávkou obvykle fibrátů, při převažujícím zvýšení LDL-cholesterolu podáváme statiny a monitorujeme nežádoucí účinky léčby., Dyslipoproteinemia of metabolic syndrom as one among classical risk faaors of atherosclerotic cardiovascular diseases has been involved also in the aged. The prediaive value of total cholesterol, LDL cholesterol, HDL cholesterol and triacylglycerols is preserved. The therapeutic guidelines are not unique, but they stress an individual approach. Candidates of treatment are mainly the patients with diagnose of coronary heart disease (CHD) and sublinic form of CHD, where the treatment has been effeaive within two years and lead to decrease of CHD risk up to 45%. The individuals with CHD and other CHD risk faaors absent would be treated less ofl:en. The diet is an basic treatment option of hypolipidemic intervention in the elderly. We do not omit exercise. The pharmacotherapy of dyslipidaemia is used for the individuals with high risk. We usually start with lower dose of fibrates and/or statins in prevailing LDL-hypercholesterolemia, and monitor for adverse effects of such therapy., Vladimír Bláha, Dagmar Solichová, Zdeněk Zadák, Lit: 8, and Souhrn: eng
Východiska: Pády pacientů jsou nejčastější mimořádnou událostí, zejména u seniorů. V České republice dosud nebyla provedena analýza ekonomické zátěže spojené s těmito nežádoucími příhodami. Metody a výsledky: V průběhu 12 měsíců byli sledováni hospitalizovaní pacienti 12 zdravotnických zařízení. Údaje o průběhu pádů byly předávány ve standardizované podobě a jejich součástí byly informace o výkonech nutných pro ošetření a vyšetření pacientů po pádu. Ekonomická rozvaha vycházela z údajů v sazebníku výkonů VZP, hodnota bodu odpovídala průměrné hodnotě účastníků studie, tedy 0,89 Kč. Celkem bylo sledováno 335 286 pacientů, z nich prodělalo pád 1,17 % tj. 3 913 pacientů. Zraněno při pádu bylo 46,94 % pacientů, tj. 1 899 pacientů. Na lůžkách následné péče bylo hospitalizováno 19 527 pacientů, z nich prodělalo pád 7,18 %, tj. 1 403. Z těchto seniorů, kteří prodělali pád, se zranilo 45,33 % pacientů, tj. 636 pacientů. Náklady na vyšetření pacientů po pádu činily 2 179 671,- Kč a na ošetření zraněných pacientů 2 162 426,- Kč. Náklady spojené s úhradou práce zdravotníků činily 2 094 225,- Kč. Závěry: Dokumentovali jsme vysoký výskyt pádů a závažných poranění hospitalizovaných pacientů, které postihují především vyšší věkové skupiny. Celkové náklady na vyšetření a ošetření pacientů a na lidské zdroje jsou v průběhu 1 roku ve 12 zařízeních poměrně vysoké. Na lůžkách následné péče s převahou geriatrických nemocných je tento problém ještě závažnější vzhledem k vysokému počtu pacientů, kteří prodělali pád, a závažnějším následkům zranění. Tento expertní odhad ekonomických důsledků pádů je dostatečným důkazem toho, že je nutné se prevenci pádů pacientů věnovat ? a to nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska odborného. Zásadním úspěchem bude snížení závažných následků pádů., Background: Patient falls are the most common adverse event, especially in elderly patients. In the Czech Republic there hasn,t been any analysis of the economic effect of those adverse events conducted yet. Methods and Results: We monitored hospitahzed patients in 12 health care facilities over a 12 months period. The data about the falls were standardized and they contained mformation about the procedures necessary for examination and treatment of the patient after a fall. The economic data were based on the Qrrent Lists of procedures ;s of the General Health Insurance Company, the value of one point was on averrage 0.89 CZK. The remaining costs were based on the economic data of the participating health care facilities. In our study we monitored the total of 335 286 patients, 1.17% (3 913 patients) had experienced a fall. 46.94% of those patients had sustained an injury (1 899 patients). 19 527 patients were hospitalized in long term care facilities and 7.18% (1 403 patients) had experienced a fall. 45.33% (636 patients) of those were injured. The examination costs of the patients experiencing a fall were 2 179 671,- CZK and the costs of the treatment after a fall were 2 162 426,- CZK. The cost of the health care professionals work was 2 094 225,- CZK. However, because of the payment system, it is not possible to simply add those costs together. Similarly, the analysis doesn't deal with the regulating mechanisms of the insurance companíes. Conclusions: The costs of the examination and treatment of the patients together with the human resources expenses for the 12 facilities were quite high over the 1-year period. The problem is even more prominent in long term care units, because the patients fall more often and their injuries are more serious. For the economic and also professional reasons, it is essential to try to prevent the falls. The reduction of the serious consequences of the falls is an important goal., Dana Jurásková, and Lit. 9
V populaci starších osob je běžný úbytek funkčních kapacit, postupný vznik různých nemocí až k širší multimorbiditě a nárůstu problémů v sociální oblasti, které mohou akcentovat stařeckou křehkost a neschopnost žít samostatně. Článek rozebírá komplexně problematiku geriatrické multimorbidity a klade důraz na její úskalí a rizika, potřebu interdisciplinárního přístupu a myšlení lékařů, a to včetně úskalí moderní farmakoterapie. Cílem geriatrické medicíny je optimalizace reziduálních funkcí navzdory poklesu celkových funkčních kapacit organizmu při rostoucí multimorbiditě. Autoři chtějí tímto přehledovým článkem především upozornit i odbornou veřejnost na neustále rostoucí počet seniorů v populaci a na potřebu povědomí umět správně interpretovat a chápat tuto zcela novou realitu., In the elderly population there are common permanent decrease of functional capacity, gradual emergence of various diseases leading to the wider multimorbidity and increased problems in the social sphere, which can develop frailty and social dependency. The paper analyzes the complex issue of geriatric multimorbidity and emphasizes its pitfalls, the need of an interdisciplinary approach and thinking of doctors, including the risks of modern pharmacotherapy. The aim of geriatric medicine is to optimize residual functions despite the decline in total functional capacity with increasing multimorbidity. The authors want to direct the attention of the professional community to the permanently growing numbers of the elderly and to emphasize the need of awareness of the problem so that they could understand and cope with this absolutely new reality., and Pavel Weber, Dana Prudius, Hana Meluzínová