Kresba perem (36, 8 x 51, 2 cm): vpravo sedí Herkules opřený o kyj, nad ním je Atlás se globem na ramenou. Postava vpravo dole, ke které se sklání Herkules byla interpretována jak Marsyás, ale pravděpodobnější výklad je, že se jedná o Prométhea, kterého vysvobodil Herkules (s Marsyou Herkules nebyl nikdy spojován). Mezi Prométheem a Herkulem leží na zemi nádoby. Nalevo od Herkula ja Faunka s nádobou a zvracející Faun. Ve středu obrazu je zdálky vidět shromáždění bohů s Jupiterem a Juno, nad nimi putti. Na levé straně obrazu stojí Minerva (přilba, kopí), vedle ní bohyně s miskou. V levém dolním rohu Pandóra s nádobou, ruku drží na jejím víku., Fučíková 1997#, I/184, and Ženská postava v levém dolním rohu, která drží ruku na víku, nemůže být nikdo jiný než Pandóra. Na protější straně jsou postavy, které s mýtem o Pandóře a Prométheovi těsně souvisejí - Prométheův bratr Atlás, Herkules a patrně i Prométheus. Na mýtus o Pandóře ukazuje i prominentní postava na levé straně, Minerva, která byla Jupiterem pověřena, aby Pandóru vybavila vším potřebným k tomu, aby lidem znepříjemnila život. Mýtus o Pandóře byl podrobně popsán u Hésioda (c. 700 př. Kr.) a setkáváme se s ním až do konce antiky, například v díle O Astronomii/ Astronomica (2. stol) připisované Hyginovi.
Socha nahého vousatého muže, na sehnutých zádech drží globus, který drží oběma rukama. and O Atlantovi nesoucím na zádech zeměkouli, kterou drží oběma rukama, psal poprvé Hésiodos (Zrození bohů 517-520). Sochařský typ byl vytvořen v řeckém helénistickém sochařství, který poantická Evropa znala z jediné římské kopie, která vznikla kolem roku 150 a je známá jako Atlas Farnese, který je dnes v Neapoli (Gasparri 2009 č. 71, hlava a všechny Atlantovy končetiny jsou novodobými doplňky). V Římě byla antická socha doložena již okolo poloviny 16. století, v letech 1562 až 1767 byla v římském Palazzo Farnese. V 16. století vznikly dvě varianty inspirované antickou sochou, na níž bůh dramaticky klesá v kolenou pod tíhou globu. Byl to jednak stoicky sedící Atlás, jednak vzdorný Atlás stojící vzpřímeně, v kontrapostu s jednou nohou lehce pokrčenou. Heroický typ stojícího Atlanta byl v sochařství napodobován častěji než jeho antická inspirace a byl opakovaně používán k výzdobě radnic a veřejných budov. Kolem roku 1655 vytvořil Artus Quellinus starší Atlanta pro zadní průčelí nové radnice v Amsterdamu (terakotový model je v Rijksmuseum BK-AM-51-7). Po vzoru amsterdamské radnice byl v roce 1755 umístěn Atlás i na vrchol radnice v Postupimi (původně byla socha ze zlaceného olova, od roku 1877 ze zlaceného bronzu). Sbírka fotografií soch Alantů: http://www.waymarking.com/cat/details.aspx?f=1&guid=fb74295c-f104-460d-9123-38b062df70bc (accessed April 22, 2010).
Hlavní sál, který zabírá výšku dvou pater je vyzdoben postavami polofigur atlantů., Samek 1994#, 501-504., and Source: [http://www.discoverbaroqueart.org/database_item.php?id=monument;BAR;cz;Mon11_E;29;cs&cp]
Nárožní dům se sochařsky zdobeným portálem a arkýřem. Fasdáda: kamenné šambrány s vejcovcem, vlys s maskami. Arkýř s figurálními reliéfy, pilastry s hlavicemi, kolem oken vejcovec. Na podnoži arkýře mužská polofigura s vousy, drží arkýř oběma rukama (Atlas). Portál, pletenec, perlovec a vejcovec, bukrainony a lidské hlavy. Po stranách vchodu poloplastické hermovky, figury drží jednou rukou hlavici nad sebou - vlevo vousatý muž, vpravo žena, na soklech lví hlavy. V dolní síni toskánské sloupy., Samek 1994#, 539-594., and Původně hrad, přestavěn na měšťanský dům. Stavebník, provazník a primátor Ivančic, Šimon Pírko, do přestavby angažoval vlašského stavitele Antonia di Valdi. Architektonické články a sochařské prvky na fasádě budovy jsou inspirovány antikou - vejcovec, perlovec, bukraiony, akantová rozvilina, hermovky.
Portál nájemního domu Heinricha Marburga. Popis: Nad vstupem do budovy je balkón, který je nesen konzolami, podpíranými dvojicí identických atlantů s rukama za hlavou. Postavy jsou polonahé s hustými vlasy a plnovousy, přes bedra oděny do zřasené drapérie. Dolní polovina těla je nahrazena architektonickým prvkem náběhu. Nad vstupem, bezprostředně pod balkónem, je umístěn v bohatě dekorovaném zrcadle, domovní znak se stylizovanými iniciálami a číslem "13". Celá památka vykazuje charakter novobarokního řešení. Historie památky - zhodnocení současného stavu: Původně nájemní dům sloužil v minulosti také jako Dům politické výchovy, později redakce Nového Opavska, dnes sídlo několika firem. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 67
Perseus v antické zbroji (okřídlená přilba kryjící také levou polovinu tváře, plášť, okřídlené boty), levou rukou před sebou drží hlavu Medúsy, před ním nahý Atlás (vousy, dlouhé vlasy). Atlás sedí na plášti, který v agonii svírá levou rukou, jakoby se jím chtěl na poslední chvíli ochránit před znehybňujícím účinkem Medúsiny hlavy. Za Perseem palma a strom, za Atlantem skála, ve kterou se proměňuje., Bažant 2006#., and Perseus měnící Atlanta ve skálu byl častěji zobrazován až v pozdním šestnáctém století, což svědčí pro to, že na Belvedéru měl být zobrazen celý mýtus. Perseus byl v šestnáctém století chápán jako zosobnění nejvyšší ctnosti a vykonavatel Boží spravedlnosti. Ztotožňovali se s ním panovníci, kteří z nějakých důvodů potřebovali zdůraznit legitimnost své vlády. Křesťanská interpretace Persea jakožto ztělesněné ctnosti osvětluje prominentní místo, které zaujímá ve výzdobě pražského Belvedéru. Perseus je zde pravděpodobně prezentován jako příkladný mírotvorce, jenž přináší řád a blahobyt, což by z něj učinilo dokonalé alter ego Ferdinanda.
Pískovcová socha (v. 146 cm). Na skalisku socha nahého vousatého muže (klín zakrytý drapérií), na sehnutých zádech drží globus., Denkstein 1958, 147, č. k. 155, obr. 153)., and Socha Atlanta v Lapidáriu stála původně nad branou v nádvoří Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze čp. 373, po obou stranách byly ležící ženské postavy, Hojnost ? a Bohatství ? Socha Atlanta je dnes na původním místě nahrazena kopií, vzorem byla antická římská socha, Atlas Farnese (dnes v Neapoli) z doby okolo roku 150. Ačkoliv v 17. a 18. století převládala varianta antického sochařského typu, na níž Atlás stojí vzpřímeně, pražský sochař z Braunovy dílny napodobil poměrně přesně postoj antického originálu. Byl to zřejmě záměr, protože nedlouho po vzniku sochy pro Vrtbovskou zahradu, v roce 1727, vznikla v téže dílně socha vzpřímeně stojícího Atlanta pro Astronomickou věž Klementina. Důvody mohly být technické (vzpřímeně stojícího Atlanta nelze vytvořit v kameni) a estetické (socha nebyla určena pro pohled z velké dálky), ale lze také uvažovat o tom, že hrabě Vrtba chtěl antikizující sochařskou a malířskou výzdobu zahrady ohlásit již na vstupní bráně. V 17. a 18. století bylo téma Atlanta spojeno s veřejnými budovami, ale najdeme ho také na vrcholu západního pavilonu Zwingeru (Balthasar Permoser, 1717). Zatímco v Zwingru Atlantovi hrozí, že mu globus každou chvíli vyklouzne, Atlas ve Vrtbovské zahradě se drží antického vzoru a globus pevně podepírá oběma rukama. Stavebník sochou Atlanta nad vstupem do své soukromé zahrady upozorňoval na svoji významnou veřejnou funkci: Jan Josef hrabě z Vrtby byl v letech 1712-1734 nejvyšším purkrabím Království českého. Pravděpodobným ohlasem této sochy je socha Atlanta na průčelí zámku Sloup z doby okolo roku 1736 (Sloup, zámek, Atlás).
Reliéf na pískovcové váze: nahý Atlás nese globus., Vlček 1999#, 471-475., and Součást souboru dekorativních kamenných váz s mytologickými reliéfy. Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-90 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy. Reliéf s Atlantem je umístěn tak, že přímo za ním je vidět sala terena, kterou se do zahrady vcházelo ze dvora s bránou korunovanou sochou Atlanta. Reliéf s Atlantem tedy ukazoval směr, kde se nachází brána se sochou Atlanta.