Th e reception of the translations of Aristotelian and pseudo-Aristotelian works at the University of Paris in the thirteenth century promoted a new understanding of the sciences as specialized fi elds of knowledge. Th e huge amount of translations required a new organization of knowledge, which included novel subjects and categories. Among these there is a very special case, namely the pseudo- Aristotelian De plantis, translated from Arabic into Latin and then back into Greek to be re-translated into Latin again. De plantis was included in the new curriculum in Ripoll 109 (1230–1240 BCE), and constituted the main source for botanical studies until the sixteenth century. Th roughout this paper we will explore the reception and impact of De plantis in both the Arabic and the Latin traditions. We aim to show its foundational role in the development of botany as a theoretical discipline within the natural sciences. and Recepce překladů aristotelských (včetně pseudo-aristotelských) textů na Pařížské univerzitě 13. století šířila nové porozumění vědám jakožto specializovaným oblastem poznání. Velké množství překladů vyžadovalo novou reorganizaci vědění, která musela zahrnout nové předměty a kategorie. Mezi těmito překlady můžeme najít velmi specifi cký případ – pseudo- -aristotelský spis De plantis, přeložený z arabštiny do latiny, poté zpět do řečtiny a nakonec znovu přeložený do latiny. De plantis byl zahrnut do nového kurikula v Ripollu 109 (1230–1240 n.l.) a tvořil hlavní pramen pro botanické studie až do 16. století. V tomto článku zkoumáme přijetí a dopad De plantis jak na arabskou, tak na latinskou tradici. Našim cílem je ukázat jeho fundamentální roli ve vývoji botaniky jako nové disciplíny v rámci přírodních věd.
Seedling performance may determine plant distribution, especially in water-limited environments. Plants of Caragana korshinskii commonly grow in arid and semiarid areas in northwestern China, and endure water shortage in various ways, but little is known about their performance when water shortage occurs at early growth stages. The water relations, photosynthetic activity, chlorophyll (Chl) content and proline accumulation were determined in 1-year-old seedlings growing in a 1:1 mixture of Loess soil and Perlite and subjected to (1) a water deficit for 20 days and (2) kept adequately watered throughout. The water deficit induced low (-6.1 MPa) predawn leaf water potentials (LWP), but did not induce any leaf abscission. Stomatal conductance (gs), leaf transpiration rate (E), and net photosynthetic rate (PN) decreased immediately following the imposition of the water deficit, while the maximal photochemical efficiency of photosystem II (PSII) (Fv/Fm) and the effective quantum yield of PSII (ΦPSII) decreased 15 days later. An early and rapid decrease in gs, reduced E, increased Chl (a+b) loss, increased the apparent rate of photochemical transport of electrons through PSII (ETR)/PN, as well as a gradual increase in non-photochemical quenching of fluorescence (NPQ) and proline may have contributed to preventing ΦPSII from photodamage. C. korshinskii seedlings used a stress-tolerance strategy, with leaf maintenance providing a clear selective advantage, considering the occasional rainfall events during the growing season. and X. W. Fang ... [et al.].
Koncem roku 2013 vyšlo první číslo nového informačního a popularizačního stejnojmenného časopisu, který botaniku - vědu zabývající se rostlinami - prezentuje populárně-naučně. Pro mnohé je svět rostlin redukován pouze na to, co roste na zahrádce nebo doma v květináči, avšak povědomí a znalosti o rostlinách v širším kontextu je třeba více rozvíjet. Prostřednictvím nového periodika chce Botanický ústav AV ČR změnit pohled veřejnosti na svět rostlin, který je mnohem pozoruhodnější, než se na první pohled zdá. and Lenka Záveská Drábková.
V článku je zdůrazněn rozhodující význam školy moderní fyziologie rostlin založené Juliem Sachsem, který byl uveden do experimentálních metod fyziologie Janem Evangelistou Purkyněm jako jeho asistent v Praze. Dále jsou krátce charakterizováni nejdůležitější Sachsovi žáci z jeho rozhodujícího období působení na univerzitě ve Würzburgu a je zdůrazněno trvající působení Sachsových myšlenek až do současného období studia biologie rostlin., The decisive importance of the school of modern plant physiology established by Julius Sachs, who was introduced to the experimental methods of physiology by Jan Evangelista Purkyně as his assistant in Prague, is underscored in this article. The most important disciples of Julius Sachs as a professor in Würzburg are portrayed and the lasting influence of Sachs´s ideas on plant biology is described., Dieter Volkmann., and 5 il.