První část (Anenská-Karlov) abecedně podle názvů ulic i větších celků města řazeného historického místopisu Prahy přelomu 19. a 20. století, jenž je dodnes jedním ze základních zdrojů informací o pražské historii a topografii. Třídílná Kronika královské Prahy spojující aktuální místopis let 1896-1904 s historickou topografií je monumentálním dílem gymnaziálního profesora klasické filologie, který v něm (později ve spolupráci s Josefem Teigem) s národněvýchovným cílem shromáždil pokud možno všechny historické údaje, ale i pověsti a zajímavosti o každé ulici tehdejší Prahy a o každém domě v ní. Autor zachycuje údaje nejen stavebně a kulturně historické, nýbrž i politické události, biografická data osobností, drobné reálie a kuriozity, připojuje i současné názory na podobu a další rozvoj města. Věnuje pozornost nejen izolovaně jednotlivým objektům, ale i významnějším urbanistickým souborům, zejména ulicím. Jeho cílem bylo rekonstruovat celý dějinný vývoj domů a ulic a dovést líčení od nejstarší historie až do nejnovější současnosti na přelomu 19. a 20. stol., během níž procházela Praha dramatickou přeměnou z převážně středověké metropole v moderní kapitalistické velkoměsto. Evidoval proto asananční zásahy a mizení historických domů i ulic, v nejednom případě zaznamenal i probíhající demolici nebo novou výstavbu (tyto skutečnosti sledoval dokonce i po té, co začala Kronika vycházet, a doplňky o jednotlivých objektech, nově připojených městských čtvrtích (Vyšehrad, Holešovice-Bubny, Libeň) a předměstích zahrnul do třetího dílu). Zároveň informoval i o perspektivních stavebních a regulačních záměrech. Výtvarně a dokumentárně hodnotná je i bohatá ilustrační výzdoba Kroniky, jež je dílem vydavatele Pavla Körbra. I přes nutnost kritického přístupu (různá míra propracovanosti jednotlivých hesel, nespolehlivost nebo dokonce chybnost některých údajů, obtížná ověřitelnost faktů) a populárně naučný charakter představuje Ruthova Kronika, zvlášť po zničení řady dokumentů při požáru pražského městského archivu v r. 1945, nepostradatelnou pomůcku pro odborníky. (Na základě stati V. Ledvinky doplňující 4. díl ).
Třetí část (Purkyňova-Žofín) abecedně podle názvů ulic i větších celků města řazeného historického místopisu Prahy přelomu 19. a 20. století, jenž je dodnes jedním ze základních zdrojů informací o pražské historii a topografii. Třídílná Kronika královské Prahy spojující aktuální místopis let 1896-1904 s historickou topografií je monumentálním dílem gymnaziálního profesora klasické filologie, který v něm (později ve spolupráci s Josefem Teigem) s národněvýchovným cílem shromáždil pokud možno všechny historické údaje, ale i pověsti a zajímavosti o každé ulici tehdejší Prahy a o každém domě v ní. Autor zachycuje údaje nejen stavebně a kulturně historické, nýbrž i politické události, biografická data osobností, drobné reálie a kuriozity, připojuje i současné názory na podobu a další rozvoj města. Věnuje pozornost nejen izolovaně jednotlivým objektům, ale i významnějším urbanistickým souborům, zejména ulicím. Jeho cílem bylo rekonstruovat celý dějinný vývoj domů a ulic a dovést líčení od nejstarší historie až do nejnovější současnosti na přelomu 19. a 20. stol., během níž procházela Praha dramatickou přeměnou z převážně středověké metropole v moderní kapitalistické velkoměsto. Evidoval proto asananční zásahy a mizení historických domů i ulic, v nejednom případě zaznamenal i probíhající demolici nebo novou výstavbu (tyto skutečnosti sledoval dokonce i po té, co začala Kronika vycházet, a doplňky o jednotlivých objektech, nově připojených městských čtvrtích (Vyšehrad, Holešovice-Bubny, Libeň) a předměstích zahrnul do třetího dílu). Zároveň informoval i o perspektivních stavebních a regulačních záměrech. Výtvarně a dokumentárně hodnotná je i bohatá ilustrační výzdoba Kroniky, jež je dílem vydavatele Pavla Körbra. I přes nutnost kritického přístupu (různá míra propracovanosti jednotlivých hesel, nespolehlivost nebo dokonce chybnost některých údajů, obtížná ověřitelnost faktů) a populárně naučný charakter představuje Ruthova Kronika, zvlášť po zničení řady dokumentů při požáru pražského městského archivu v r. 1945, nepostradatelnou pomůcku pro odborníky. (Na základě stati V. Ledvinky doplňující 4. díl ). - Závěrečný díl obsahuje vedle autorova doslovu rovněž doplňky a opravy a rejstřík.
Druhá část (Karlova-U půjčovny) abecedně podle názvů ulic i větších celků města řazeného historického místopisu Prahy přelomu 19. a 20. století, jenž je dodnes jedním ze základních zdrojů informací o pražské historii a topografii. Třídílná Kronika královské Prahy spojující aktuální místopis let 1896-1904 s historickou topografií je monumentálním dílem gymnaziálního profesora klasické filologie, který v něm (později ve spolupráci s Josefem Teigem) s národněvýchovným cílem shromáždil pokud možno všechny historické údaje, ale i pověsti a zajímavosti o každé ulici tehdejší Prahy a o každém domě v ní. Autor zachycuje údaje nejen stavebně a kulturně historické, nýbrž i politické události, biografická data osobností, drobné reálie a kuriozity, připojuje i současné názory na podobu a další rozvoj města. Věnuje pozornost nejen izolovaně jednotlivým objektům, ale i významnějším urbanistickým souborům, zejména ulicím. Jeho cílem bylo rekonstruovat celý dějinný vývoj domů a ulic a dovést líčení od nejstarší historie až do nejnovější současnosti na přelomu 19. a 20. stol., během níž procházela Praha dramatickou přeměnou z převážně středověké metropole v moderní kapitalistické velkoměsto. Evidoval proto asananční zásahy a mizení historických domů i ulic, v nejednom případě zaznamenal i probíhající demolici nebo novou výstavbu (tyto skutečnosti sledoval dokonce i po té, co začala Kronika vycházet, a doplňky o jednotlivých objektech, nově připojených městských čtvrtích (Vyšehrad, Holešovice-Bubny, Libeň) a předměstích zahrnul do třetího dílu). Zároveň informoval i o perspektivních stavebních a regulačních záměrech. Výtvarně a dokumentárně hodnotná je i bohatá ilustrační výzdoba Kroniky, jež je dílem vydavatele Pavla Körbra. I přes nutnost kritického přístupu (různá míra propracovanosti jednotlivých hesel, nespolehlivost nebo dokonce chybnost některých údajů, obtížná ověřitelnost faktů) a populárně naučný charakter představuje Ruthova Kronika, zvlášť po zničení řady dokumentů při požáru pražského městského archivu v r. 1945, nepostradatelnou pomůcku pro odborníky. (Na základě stati V. Ledvinky doplňující 4. díl ).