Studie o fragmentární Halasově poetice je textologickou sondou do pozdních básníkových textů, kdy pozornost je věnována nejen kanonickým textům, ale též náčrtům, fragmentům a záznamům, které se obvykle nacházejí na okraji čtenářského zájmu. Kladli jsme si otázku, zda jsou tyto fragmenty, torzovité náčrty a projekty (například Potopa, Hlad a jiné do sbírek a projektů nezařazené texty) periferní oblastí díla, nebo je v nich ukryta podstatná informace o pozdní poetice, která by nám mohla pomoci modelovat jiné generování textů, než jaké známe z básníkova meziválečného tvůrčího období. Námi kladená otázka se váže na textologickou problematiku tzv. aktu zveřejnění, skrze nějž odlišujeme kauzální a intencionální aspekty v procesu textace a také psychofyzický subjekt od subjektu díla. Za jistých okolností mohou fragmenty, náčrty a varianty překročit hranici oddělující genetickou (kauzální) a generativní (intencionální) řadu v aktu textace, takže se začnou podílet na utváření sémiotického konstruktu „osobnosti“. V průběhu textového procesu básník většinou usiluje dospět k výslednému invariantu, tj. pokud možno k nejdokonalejšímu tvaru textu, který posléze odsunuje všechny předchozí tvůrčí varianty jako méněcenné. Pouze výsledná podoba básně je určena k vydání. Jestliže generování textů v Halasově meziválečném období probíhalo ještě podle tohoto modelu, v průběhu čtyřicátých let se situace radikálně proměňuje. Skrze montážní a zejména kolážní postupy i skrze syntaktickou fragmentaci, důraz na metonymii a intertextové vztahy se básníkovi daří včlenit fragmenty do tvůrčího procesu, tvárné aspekty fragmentů přitom začleňuje i do centrálních skladeb sbírky A co? – jako jsou například texty Citáty, Dolores, Až bomba praskne, Přejme jim to, A co básník. Způsob generování pozdních textů je proto úzce spjat i se zdánlivě periferními pozdními fragmenty, které si Halas zapisoval do trhacích bloků. V tomto závěrečném období tvorby se tak pozornost postupně přesunula od aktu zveřejnění na samotný tvůrčí proces, akt zveřejnění ztratil rysy původního posvěcení, neboť daleko podstatnější bylo pro Halase „psát sám sebe“, bez ohledu na výsledek. and This article is a work of textual criticism focusing on the fragmentary style of František Halas’s (1901–1949) late verse. The focus is on Halas’s canonical texts and also on sketches, fragments, and notes, which have tended to be of marginal interest to the reader. The author asks whether these fragments and projects (for instance ‘Potopa’ and ‘Hlad’) are merely peripheral to Halas’s oeuvre, or whether they actually contain substantial information about his late style, which could help us to understand his way of generating texts other than what we know from his works between the wars. Linked to this is a question of textual criticism, the ‘act of publishing’, by which we distinguish causal and intentional aspects in the process of textualization and also distinguish the psychophysical subject from the subject of the work. In certain circumstances fragments, sketches, and variants cross the boundary from the genetic (causal) to generative (intentional) order in the act of textualization, and thereby begin to share in the formation of the semiotic construct of the ‘persona’. In the course of textualization, the poet usually endeavours to achieve the resulting invariant, that is, the most perfect possible form of the text, which eventually shifts all the preceding creative variants aside as inferior. Only the resulting form of the poem is intended for publication. Whereas the generation of texts in Halas’s interwar period still took place according to this model, in the course of the 1940s the situation radically changed. Using montage and especially collage and also syntactical fragmentation, the emphasis on metonymy and also intertextual relations, Halas managed to include fragments in the creative process. Formal aspects of the fragments, however, are also incorporated in the central compositions of the collection A co? (So what?, 1957) – for example, the texts ‘Citáty’ (Quotations), ‘Dolores’, ‘Až bomba praskne’ (When the Bomb Bursts), ‘Přejme jim to’ (Let’s Grant Them That), and ‘A co básník’ (And What the Poet). The means of generating the late texts is therefore closely linked also to the late fragments, which Halas jotted down in notepads. In this last period of his work Halas’s attention gradually shifted from the act of publishing to the creative process itself. The act of publishing lost the features of the original devotion, because he found it much more important ‘to write himself’, regardless of the results.
Prior to analysing and comparing delinquent groups of youths at the international level, it is necessary to create a definition of this phenomenon: what is a gang? Definitions of what constitutes a juvenile gang within comparative research are invariably general in nature; and their subsequent operationalisation in empirical research constrains research about gang membership in specific contexts. This article argues that the ‘Eurogang’ definition employed in the second wage of International Self-Report Delinquency (ISRD) Study has a number of potential weaknesses; and this study offers a solution by proposing a revised gang definition for the Czech Republic, Germany, Austria and Switzerland. and Eva Moravcová.