Článek vychází u příležitosti 125. výročí narození českého chirurga profesora Arnolda Jiráska (1887-1960), který patřil k nejvýznamnějším reprezentantům lékařského stavu v Československu. Jirásek byl nadán mimořádným intelektem, pílí, ctižádostí, schopnostmi organizačními i literárními, což vedle více než 380 odborných prací dosvědčuje i řada prací popularizačních. Psal mj. životopisné studie o vynikajících lékařích a především je autorem rozsáhlé monografie o svém předchůdci a vzoru Eduardu Albertovi (1841-1900), jehož osobností se autorka dlouhodobě zabývala. Jiráskova práce jí kromě faktografických údajů ke studiu života a díla E. Alberta nabídla další zajímavé téma v oblasti dějin vědy, a to výzkum badatelských postupů tohoto Albertova životopisce. Na základě kritického studia Jiráskových publikovaných prací a jeho archivního fondu (uloženého v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR) autorka objasňuje, jak Arnold Jirásek postupoval při psaní monografie, jak psal chirurg žijící ve 20. století o chirurgovi století 19., v čem byly výhody a úskalí takové práce. Ke vzniku Jiráskova monografického díla přispěl vývoj po roce 1939. Složitou situaci, v níž se Jirásek ocitl, a další osudy kliniky za II. světové války autorka popisuje v první části článku, v další přibližuje Albertovu osobnost a zejména Jiráskův postup při psaní monografie, která vyšla v roce 1941 u příležitosti stého výročí Albertova narození, v závěrečné části se pokouší o srovnání osudů významných osobností dvou chirurgů., Článek vychází u příležitosti 125. výročí narození českého chirurga profesora Arnolda Jiráska (1887-1960), který patřil k nejvýznamnějším reprezentantům lékařského stavu v Československu. Jirásek byl nadán mimořádným intelektem, pílí, ctižádostí, schopnostmi organizačními i literárními, což vedle více než 380 odborných prací dosvědčuje i řada prací popularizačních. Psal mj. životopisné studie o vynikajících lékařích a především je autorem rozsáhlé monografie o svém předchůdci a vzoru Eduardu Albertovi (1841-1900), jehož osobností se autorka dlouhodobě zabývala. Jiráskova práce jí kromě faktografických údajů ke studiu života a díla E. Alberta nabídla další zajímavé téma v oblasti dějin vědy, a to výzkum badatelských postupů tohoto Albertova životopisce. Na základě kritického studia Jiráskových publikovaných prací a jeho archivního fondu (uloženého v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR) autorka objasňuje, jak Arnold Jirásek postupoval při psaní monografie, jak psal chirurg žijící ve 20. století o chirurgovi století 19., v čem byly výhody a úskalí takové práce. Ke vzniku Jiráskova monografického díla přispěl vývoj po roce 1939. Složitou situaci, v níž se Jirásek ocitl, a další osudy kliniky za II. světové války autorka popisuje v první části článku, v další přibližuje Albertovu osobnost a zejména Jiráskův postup při psaní monografie, která vyšla v roce 1941 u příležitosti stého výročí Albertova narození, v závěrečné části se pokouší o srovnání osudů významných osobností dvou chirurgů., and Překlad resumé: Melvyn Clarke