Many recent observations have shown that resonances have a wide variety of effects in planetary rings: spiral waves, gaps, confinement, sharp edges, arcs. While resonances are known to be associated with such structures, the role of inter-particle collisions is still poorly understood, although necessary to explain the long term evolution of the rings.
In an effort to better understand the associated dynamics, we have performed numerical simulations of colliding particles orbiting a massive central planet. The code simulates the 3-D motion of 100 identical spherical particles orbiting a massive cental body and suffering inelastic collisions while being perturbed by one or more satellites.
We used this code to explore in more details the dynamics of are rings, and to explain in particular the reeent observations of are structures around Neptune. Clusters of particles at a satellite’s Lagrangian point {L4 or L5) are shown to be dispersed by dissipative effects. However, a second satellite can stabilize the system by providing sufficient energy through a Lindblaďs
resonance m±l:m. Other dynamically equivalent configurations (e.g. only one satellite, but with an eccentric orbit) can also stabilize are sytems, in accord with current analytical models.
We examine the roles of collisions at Lindblad and corotation resonances in various cases. Arcs remain at the potential maxima created by the corotations. However, stability requires that the satellites’ masses be within a limited range: small satellites cannot provide enough energy while large ones give too much, so the arc can disperse.
Cuttings of five Populus alba clones (S18 F1-26, Al29 F8-35, J3 F1-4, GU1 F16-36, PO9 F21-88), Populus euphratica, and Populus×euramericana (I-214) were submitted during 45 d to regular watering with NaCl solutions of electrical conductivity of 7 and 14 dS m-1. Chlorophyll a fluorescence in response to the salinity stress was assessed, using F0 and Fv/Fm. Differences in reaction to the salt were found in P. alba clones, F0 and Fv/Fm being the fluorescence parameters used to check out this stress. Minimal constant fluorescence of dark-adapted plants (F0) showed a better correlation with the disease index exhibited by plants and also with salinity dose than the parameter Fv/Fm. Some of the P. alba clones showed the same behaviour, assessed through fluorescence parameters, as P. euphratica, which was previously defined as salt tolerant, while the rest exhibited the same characteristics as I-214, which was very sensitive. and H. Sixto, I. Aranda, J. M. Grau.
H. Weyl, jeden z prvních, kdo se zabýval rolí symetrie v kvantové mechanice, podal následující definici symetrie [1]: „Věc je symetrická, pokud se s ní dá něco udělat tak, že i po dokončení toho udělání vypadá stejně jako před tím.“ Tato věta se dá přeložit do poněkud exaktnějšího jazyka pomocí teorie grup - matematické disciplíny, která byla ještě na začátku 20. století považována za nepraktickou, spíše poněkud exotickou doménu ryze teoretického bádání. Především zásluhou fyziků se v následujících desetiletích z teorie grup stal jeden z nejdůležitějších nástrojů k uchopení reality. Fyzikální svět je plný symetrií!, Pavel Cejnar., and Obsahuje seznam literatury
Zemětřesení je krátkodobý převážně zlomový proces, při kterém se do zemského tělesa vyzařují pulzní, tj. širokopásmové rozruchy. Elastické vlny jsou při svém šíření vertikálně i horizontálně nehomogenní Zemí odráženy, lámány, rozptylovány a tlumeny. Na zemském povrchu tak registrujeme komplikované vlnové obrazy složené z mnoha fází, jejichž dominantní frekvence se v závislosti na rozměrech a dynamice ohniskového procesu a na vzdálenosti od něho pohybují od desítek Hz (prostorové vlny lokálních mikrozemětřesení) až po stovky sekund (povrchové vlny silných regionálních a globálních zemětřesení). Amplitudy seismických vln, vyjádřené v jednotkách zrychlení půdy, sahají od desítek nm/s2 (povrchové vlny slabých vzdálených seismických jevů) až po hodnoty zemského tíhového zrychlení (prostorové vlny velmi silných blízkých zemětřesení). Na jediném místě se tak seismické signály, pomocí nichž seismologové studují procesy v ohnisku zemětřesení a stavbu zemského tělesa [1], mohou lišit frekvenčně o více než čtyři dekády a amplitudově až o 180 dB (109:1). Zaznamenat věrně tak obrovský rozsah pohybů půdy a frekvencí vyžaduje moderní technické prostředky - širokopásmové seismometrické systémy s velkým dynamickým rozsahem a digitální registrační zařízení. Za posledních dvacet let došlo k prudkému rozvoji počítačové i měřící techniky. Cílem tohoto článku je nastínit současný stav registrace zemětřesení moderními seismickými stanicemi., Jan Zedník, Axel Plešinger, Jana Pazdírková., and Obsahuje seznam literatury