Groundwater and surface water interaction play an important role for groundwater recharge, drought management and water quality issues. Based on a case study in Lower Austria different techniques for estimation of riverbed infiltration were applied. The aim was to assess the impact of upstream release flow directions for the downstream sections. Due to the fact of large streambed conductivities, infiltration losses considerably contribute to the water balance of the system. The applied methods dealt with empirical infiltration formulas based on sediment particle size distribution, soil physical analysis, difference discharge measurements along river branches and point measurements of infiltration by means of double ring infiltrometer and riverbed lysimeter. Awaring the fact that the infiltration processes vary in space and time the gained results formed a basis for definition of potential values of infiltration. It could be concluded, that for the investigated environment the different methods exhibited comparable results with the exception of the empirical formulas, which tend to significantly overestimate the average values. and Vzájemná interakce povrchové a podzemní vody je velmi důležitá pro hodnocení zdrojů podzemních vod, hospodaření s vodou a její kvalitu. Na základě zkušeností s řešením projektu v Dolním Rakousku byly použity pro odhad infiltrace říčním korytem dále uvedené metody. Cílem řešení bylo mimo jiné stanovit vliv průtoku a směru pohybu vody v horní části toku na profily v spodní části toku. Vzhledem k vysoké hydraulické vodivosti dna toku se ztráty infiltrací výrazně podílejí na vodní bilanci systému. Pro odhad infiltrace byly použity jednak empirické rovnice (na základě granulometrického složení), fyzikální rozbory půdních vzorků, terénní lysimetrická měření ve dně toku a ''bodová'' měření dvouválcovou metodou. Uvážíme-li, že infiltrace je časově a prostorově proměnná, dosažené výsledky jsou základem pro určení potenciální hodnoty infiltrace. Závěrem je možno konstatovat, že v daných podmínkách použité metody poskytly srovnatelné výsledky, s výjimkou empirických rovnic, jejichž výsledky byly systematicky řádově vyšší.
Notwithstanding lack of detailed and freely accessible data, this paper examines the heavily under researched issue of ethno-nationalism and separatism amid Iran‘s largest ethnic minority, Azerbaijanis, in an attempt to identify whether they may pose a threat to the territorial integrity of the Islamic Republic. Despite the fact that Azerbaijanis, a predominantly shiite community speaking a Turkic language, have historically been deeply integrated into Iranian society generating numerous élite members, recent decades have seen a gradual rise of nationalistic sentiments among them; sentiments that in some occasions have bordered on claims for secession. The authors claim that this process was instigated by a range of factors including the obtaining of independence by the post-Soviet Republic of Azerbaijan, introduction of Turkish and Azeri satellite TV broadcast to Iran’s Azerbaijani provinces and increasing levels of economic migration from Iranian Azerbaijan to Turkey. The authors conclude by stating that as of yet, the community of Iranian Azerbaijanis is deeply divided between religiously-minded assimilationists advocating for the established status quo and ever radicalized ethno-nationalists whose aim is to at least achieve more ethno-cultural rights for themselves.