Ve studii sleduji Deleuzeovo pojetí humoru, které hraje v jeho filosofii klíčovou roli a odkrývá problematické aspekty myšlení autora, jež se částečně týkají jeho ontologie diference. Východiskem a základním kamenem mé analýzy Deleuze je teoretický esej o humoru Luigi Pirandella, který považuji za nejpronikavější zpracování tohoto tématu ve 20. století. Přesněji řečeno: využívám Pirandellův brilantní esej jako kritický protějšek (analogii) k narušené narativitě Deleuze, která je stejně fascinující jako vágní a značně bezbřehá při vymezování konotací tohoto pojmu.