Ve dvacátém století se astronomové dostali téměř až na samou hranici viditelného vesmíru. Ve velkých vzdálenostech na škálách stamilionů a miliard světelných roků dnes pozorujeme struktury, které vyplňují dosud nezmapovaný prostor a zároveň se pohybují a mění v čase. Pohyby a struktury velkých měřítek jsou tím nejrozsáhlejším kartografickým a astrofyzikálním projektem, ke kterému dosud astronomové dospěli., Ivan Havlíček., and Obsahuje bibliografii