Search

Start Over Coverage 43-60

2. Vědomí a jeho odcizování ve filosofii Jeana-Paula Sartra

Creator:
Kiššová, Markéta
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Jean-Paul Sartre, consciousness, alienation, authenticity, and morality
Language:
Czech
Description:
In the philosophy of Jean-Paul Sartre, three works stand out for their compass: Being and Nothingness (L’être et le néant, 1941), Critique of Dialectical Reason (Critique de la raison dialectique, 1960) and The Idiot of the Family (L’Idiot de la famille, 1971). While the subtitle of the first work states that it is an “essay on phenomenological ontology,” the second work aims to study the “theory of practical wholes,” and the last work presents the method of existential psychoanalysis in practice. Due to their distinct focuses, these volumes can be presented as three entities independent from one another, differing not only in terms of their topics and terminologies, but also in their methodological procedures. The aim of the article, however, is to show that in spite of the different perspectives from which Sartre views human existence in the individual texts, there still remains a certain continuity between the discussed works. This continuity lies in Sartre’s effort to restore an authentic relationship between consciousness and the world. Sartre in fact never repudiated his initial concept of consciousness as intentionality, however much he later came to regard it as being inadequate. As a result of pressure from historical events and also the influence of Simone de Beauvoir, he shifted from the concept of “consciousness in the situation” to “consciousness in society and in history.” Across the range of his philosophy, he is primarily concerned with restoring the spontaneity of consciousness and prioritizing it over inauthentic attitudes. and Ve filosofii Jeana-Paula Sartra svým rozsahem vynikají tři publikace: Bytí a nicota (L‘Être et le Néant, 1941), Kritika dialektického rozumu (Critique de la raison dialectique, 1960) a Rodinný idiot (L’Idiot de la famille, 1971). Zatímco podtitul prvního díla sděluje, že se jedná o „esej o fenomenologické ontologii“, druhé dílo si klade za cíl studovat „teorie praktických celků“ a poslední práce uvádí v praxi metodu existenciální psychoanalýzy. Tyto svazky se tak vzhledem ke svému odlišnému zaměření mohou prezentovat jako tři na sobě nezávislé celky, lišící se nejenom tématem a terminologií, ale i metodologickým postupem. Cílem článku je však ukázat, že navzdory odlišným perspektivám, ze kterých Sartre v jednotlivých textech pohlíží na lidskou existenci, jistá souvislost mezi uvedenými díly přece jen existuje. Tato souvislost spočívá v Sartrově snaze o obnovení autentického vztahu mezi vědomím a světem. Sartre totiž nikdy nepopřel svůj prvotní koncept vědomí jako intencionality, jakkoli ho postupem času začal považovat za nedostačující. Pod tlakem historických událostí a také pod vlivem Simone de Beauvoir se proto přesunul z konceptu „vědomí v situaci“ k „vědomí ve společnosti a v dějinách“. Napříč jeho filosofií mu jde především o navrácení spontaneity vědomí a její upřednostnění před neautentickými postoji.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public