Příspěvek se věnuje korespondenci z let 1932–1935 mezi brněnským rodákem Františkem Kalivodou (1913–1971) a berlínskou umělkyní Hannah Höchovou (1889–1978). Dopisy, uložené v Muzeu města Brna a Berlinische Galerie, informují o jejich přátelství a spolupráci, které se manifestovaly v podobě publikování textů a fotomontáží Höchové v československých časopisech i v její samostatné výstavě v Brně – vše v režii Kalivodově. Zároveň jejich korespondence nabízí jedinečný náhled do fungování rozvětvené sítě evropského modernismu meziválečného období. Její výzkum pomáhá pochopit vzájemné vztahy mezi jednotlivými aktéry a odhalit jejich nadregionální propojení i lokální specifika. Rovněž přispívá k překonávání předsudků, k nimž patří například nerovný a závislý vztah „periferií“, do kterých se obvykle zařazuje celá střední a východní Evropa, na „centrech“, zpravidla západních metropolí jako Berlín či Paříž. Východiskem pro tuto studii je předpoklad, že aktéři z různých regionů se ovlivňovali rovnocenně a vzájemně. Dobrým příkladem pro takový nehierarchický vztah je právě kontakt mezi Hannah Höchovou, která je dnes součástí kánonu evropského modernismu, a Františkem Kalivodou, částečně historií zapomenutým. and The article looks at the correspondence in 1932–1935 between the Brno-born František Kalivoda (1913–1971) and the Berlin artist Hannah Höch (1889–1978). The letters, now in the Brno City Museum and the Berlinische Galerie, testify to their friendship and collaboration in the form of the publication of Höch’s texts and photomontages in Czechoslovak journals and in her solo exhibition in Brno — all organised by Kalivoda. At the same time their correspondence offers a unique insight into the functioning of the widely spread network of European modernism in the interwar period. Its study helps us to understand the relationships between the different actors and uncover both their supra-regional connections and distinctive local features. It also helps us to overcome prejudices including the notion of the unequal and dependent relationship of the ‘periphery’, usually regarded as including the whole of Central and Eastern Europe, on ‘centres’ — as a rule the big Western metropolises like Berlin or Paris. The premise of this study is that the actors from different regions influenced each other mutually and on an equal basis. The contact between Hannah Höch, who is today part of the canon of European modernism, and František Kalivoda, now partly forgotten by history, is a good example of this kind of nonhierarchical relationship