Celoevropská „únava z demokracie“, vyprovokovaná zejména důsledky hospodářské krize ze 30. let 20. století, se v nebývalé míře promítla do soudobého českého literárního života. Od politicky středních poloh (F: X. Šalda, K. Čapek) přes levicový komunistický radikalismus (S. K. Neumann, B. Václavek, J. L. Fischer ad.) až ke konzervativnímu katolickému pohledu (J. Durych, V. Renč ad.) nalézáme v literární publicistice řadu kritických výhrad k liberální demokracii i hledání východisek pro další vývoj. Studie chce analyzovat nejzávažnější publicistické příspěvky i rozměrnější publicistické práce (J. L. Fischer, R. I. Malý), v nichž je nejzřetelněji a nejviditelněji přítomná tato problematika v literárním životě. Názorová různorodost v této oblasti zároveň přesvědčivě dokumentuje světonázorovou i estetickou polarizaci české literatury 30. let, jež prakticky vznikla až v předvečer mnichovského diktátu v roce 1938. and ‘Democracy fatigue’ in Europe, brought on particularly by the Great Depression, was to an unusuallygreat extent projected into contemporaneous Czech literature. From the politic centre(for example, F. X. Šalda and Karel Čapek) through Communist radicalism (like S. K. Neumann,Bedřich Václavek, and J. L. Fischer) to conservative Roman Catholicism (for instance,Jaroslav Durych and Václav Renč) one encounters in literary journalism a number of reservationsabout liberal democracy and the search for starting points to move forward. The articleanalyzes the most important journalist contributions, including longer works (for example byJ. L. Fischer, R. I. Malý), in which this topic is most evident. The diversity of opinions in this areaalso convincingly documents the socio‑politicaland aesthetic polarization of Czech literaturein the 1930s, which for all intents and purposes emerged only on the eve of the Munich Agreementin 1938.