Studie je součástí disertační práce Krajina s hlavou obrácenou zpátky (Pedagogická fakulta JU, České Budějovice 2005). Práce vychází z vymezení vzpomínky coby paměťového aktu časového vědomí (s pomocí analýzy pojetí časovosti Henri Bergsona a Edmunda Husserla) a soustředí se na vzpomínkovou obraznost v konkrétních básnických sbírkách v relaci k celkové struktuře děl. Stěžejní jsou zde čtyři analytické kapitoly, v jejichž středu je vždy jedno básnické dílo – S lodí, jež dováží čaj a kávu Konstantina Biebla, Praha s prsty deště Vítězslava Nezvala, Blatného Hledání přítomného času a Dávné proso Jana Skácela. Komparace jednotlivých studií, které reprezentují dvojí kontrastní vztah ke vzpomínkové obraznosti v moderní české lyrice, směřuje k vystižení hypotézy obecného charakteru lyrických vzpomínkových obrazů. Snaha o uchopení Blatného sbírky vychází předně z reflexe časovosti Emila Staigera a z gadamerovské hermeneutiky porozumění. Hledání přítomného času snoubí dvě podoby autorovy poezie. Jednak jsou ve sbírce obsaženy básně mélického ražení, které odpovídají Blatného stylu před vstupem do Skupiny 42, jednak zde nalézáme verše psané pod vlivem programových zásad dané skupiny. Studie se snaží nalézt to, co vytváří jednotu ladění obou podob Blatného poetiky v rovině fónické (eufonické), lexikální (motivické) i syntaktické. Společným jmenovatelem Blatného básní se zdá být reflexe časovosti - tendence artikulovat „plnost okamžiku“. Ta se projevuje v elementárních principech návratu (opakování) a sjednocení. Nejvýrazněji jsou tyto principy k nalezení v rovině motivické. Blatného „hledání přítomnosti“ je chápáno jako hledání okamžiku splynutí všednosti s dějinností. Básník, inspirován Proustovým cyklem Hledání ztraceného času, nachází dějinnost předně ve vyslovení banálních všednodenních detailů, které jej obklopují. Osobní vzpomínka každodennosti nabývá významu svědectví „velkých“ dějin. Příznačnou metaforou času se v Blatného sbírce stává opakovaný motiv silnice, zásadní zejména pro nejdelší báseň první části s názvem Dějiny. Lyrický subjekt je v ní, podobně jako v četných jiných básních, stylizován do role chodce. Druhou Blatného nejčastější lyrickou stylizací je básník sedící ve svém pokoji, soustředěný k zachycení přítomné chvíle. Obě stylizace podstatně souvisí s podobou vzpomínkové obraznosti. Projev touhy po vyslovení totality okamžiku, po nalezení kvality času v jeho trvání, je ilustrován mimo jiné doklady proměn gramatického času sloves, které směřují ke gnómičnosti. Monumentální závěrečná báseň Terrestris je čtena jako nová možnost „nalezení přítomného času“ – vyslovení okamžiku. Je jí tajemná mythická bytost sjednocující veškeré protiklady a ztělesňující řád života v pomíjivosti času. and This article considers the function of anamnestic imagery in the collection of verseHledání přítomného času (In Search of Time Present) by Ivan Blatný (1919—1990).The author starts by defining memory as an act of recall of temporal consciousness(while analyzing the concept of temporality in the works of Bergson and Husserl),and focuses on anamnestic imagery in certain collections of verse in relation totheir overall structure. Four analytical chapters are of key importance here; atthe centre of each is verse by one poet: S lodí, jež dováží čaj a kávu by KonstantinBiebl (1898—1951), Praha s prsty deště by Vítězslav Nezval (1900—1958), Hledánípřítomného času by Blatný, and Dávné proso by Jan Skácel (1922—1989). Bycomparing the individual studies, which represent two contrasting attitudes toanamnestic imagery in modern Czech lyric verse, the author seeks to come up witha hypothesis about the general nature of lyrical anamnestic images. The attempt tocomprehend Blatný’s collection begins chiefly with considerations of temporality inthe work of Emil Staiger (1908—1987) and also the hermeneutics of understandingof Hans-Georg Gadamer (1900—2002). Hledání přítomného času unites twoforms of Blatný’s verse: on the one hand the collection contains poems of a musicalnature, corresponding to Blatný’s style before joining Skupina 42 (The 42 Group);on the other hand, it contains verse written under the influence of the principles ofthe group. The article seeks to find what it was that provided the unity of mood ofboth forms of Blatný’s verse at the phonic (euphonic) level, lexical (motivic) level,and syntactic level. The common denominator seems to be Blatný’s considerationof temporality, a tendency to articulate the “fullness of the moment.” That ismanifested in the elementary principles of return (repetition) and unification.These principles are most evident at the motif level. Blatný’s being “in search of thepresent” is understood as being in search of the moment when the everyday mergeswith the historic. Inspired by Proust’s À la recherche du temps perdu, Blatný findsthe historic mainly in expressing the banal details that surround him. The personalrecollection of everyday life takes on the importance of a testimony of “big” history.In Blatný’s collection the repeated motif of the road, fundamental particularly tothe longest poem of the first part, “Dějiny” (History), becomes a characteristicmetaphor for time. The lyric persona in it, much as in many other poems, is stylizedas a flâneur. Blatný’s second most frequent autostylization is the poet sitting in hisroom and concentrating on capturing the present moment. Both stylizations are inessence related to anamnestic imagery. The desire to express the total moment, tofind the quality of time in its durée, is illustrated by examples of changes in tense,which move towards the gnomic. The monumental concluding poem, “Terrestris,”reads as a new opportunity to “find time present,” the expression of the moment. Itis the mysterious mythical being that unites all opposites and embodies the order oflife in the fleetingness of time.