Příspěvek zkoumá, jak se teze o pluralitní realitě projevuje ve fikčním světě projektovaném románem Urmedvěd Jiřího Kratochvila. Využívá při tom teoretický koncept postmoderní fikce jako projevu poetiky zvýrazňující ontologickou strukturu, vypracovaný Brianem McHalem, a model narativního univerza Marie-Laure Ryanové. Analýza těchto předpokladů postmoderní fikce se zaměřuje zejména na rekurzivní narativní strukturu románu, která umožňuje narušení ontologických hranic či přemostění narativních rovin s odlišným ontologickým statutem. Samotný teoretický koncept ontologické dominanty Briana McHala je vysvětlen s využitím Lyotardovy teze o nedůvěře vůči metanarativům. Protože metanarativy jsou založeny na předpokladu jediné dostupné reality, jednoho aktuálního světa, neznamená tato ztráta pouze ztrátu důvěry v ideologie, nýbrž způsobuje také narušení potřeby jednoho aktuálního světa. Navíc je pro nás tato potřeba antropologicky významná – projevuje se organizací diskontinuitních entit do koherentních celků (podobně jako v mýtu). Kratochvilův román Urmedvěd tak odhaluje ideologické zneužití potřeby jediné reality, přičemž tuto antropologickou nutnost současně podrývá. Postmoderní fikce tedy může destabilizovat metanarativ obnažením jeho konstruovanosti, která ve skutečnosti člena společnosti zaštítěné metanarativem od reality vzdaluje, avšak svým založením v potřebě jednoho aktuálního světa nám metanarativ zůstane blízkým. and This article investigates how the hypothesis of a plural reality is manifest in the fictional world of Urmedvěd (Ur-bear-novel, 1999), a work by Jiří Kratochvíl (b. 1940). He employs for this purpose the theoretical concept of Postmodern fiction as an expression of a style that foregrounds the ontological structure, which was developed by Brian McHale, and the model of the narrative universe, as constructed by Marie-Laure Ryan. The analysis of these premisses of Postmodern fiction is aimed chiefly at the recursive narrative structure of the novel, which enables the disruption of the ontological boundaries or the bridging of narrative levels of different ontological status. McHale’s theoretical concept of the ontological dominant is explained by employing Lyotard’s hypothesis about mistrust of metanarratives. Because metanarratives are based on the premiss of a single accessible reality, a single real world, this loss does not merely mean the loss of trust in ideology, but also disrupts the need for a single real world. Moreover, this need is important for us as human beings – it reveals itself to be the organization of discontinuous entities into coherent wholes (as in the case of myth). Kratochvíl’s Urmedvěd reveals the ideological abuse of the need for a single reality, while undermining this human need. Postmodern fiction may destabilize the metanarrative by laying bare the contrivedness that distances from reality an individual member of the society veiled in the metanarrative. By the very nature of the need for one real world, however, the metanarrative remains dear to us.