Studie se zabývá francouzsky psanými prózami Věry Linhartové, vzniklými v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století Na prvním francouzsky psaném textu Twor ukazuje autorka studie posun poetiky, spisovatelčino hledání výrazu v novém jazyce. Příznačným rysem je zde heterogenita, nejednotnost a permanentní proměnlivost hovořícího subjektu i textu. V další části se autorka zabývá lyrickými texty, shrnutými později do souboru Mes oubliettes. Pozornost je soustředěna především na podoby mluvčího těchto textů a na některé vybrané motivy a obrazy (krajina, obydlí, řeč). Autorka ukazuje, jak se Věra Linhartová čím dál tím více přibližovala východnímu myšlení a umění (neosobnost, minimalistické vyjadřování, vyprazdňování řeči i subjektu). Tato orientace se potvrzuje v následujícím souboru Portraits carnivores, tvořeného třemi narativními texty, jež autorka studie označuje jako „čisté vyprávění“; poukazuje zde mj. na proměnu narativu Linhartové vzhledem k jejím prvním prózám, psaným ještě česky. Předposlední část studie se věnuje inspiraci Japonskem a souboru tří pseudocestopisů shrnutých pod název Kaskády. Potvrzuje se, že cesta má v psaní Linhartové především metaforický, duchovní význam, je vyjádřením duchovního růstu a vzestupu. Cestování je tedy určitou ontologickou pozicí subjektu, modem bytí. and This article is concerned with the prose works of Věra Linhartová (b. 1938) written in Frenchin the 1970s and 1980s. Using the first of these works, TWOR (1974), the author of the articleseeks to demonstrate the shift in Linhartová’s style and her search for expression in a languageother than her mother tongue. Characteristic features in these works are heterogeneity, disunity,and the permanently variable nature of the narrative voice and the text. In the next part ofthe article, the author occupies herself with the lyrical texts later compiled in the collection Mesoubliettes (1996). Her attention is mainly on the forms of narrator of these texts and on somethemes and images (like landscape, habitat, and language). The author demonstrates Linhartová’sincreasing interest in Eastern thinking and art (non‑selfhood,minimalist expression, andthe emptying of language and the persona). This orientation is confirmed in the subsequentcollection, Portraits carnivores (1982), comprising three narrative texts, which the author herecalls ‘pure narration’, pointing to the transformation, among other things, of Linhartová’s narrativecompared to her early prose fiction works, which were written in Czech. The last part of thearticle is devoted to the inspiration of Japan and a collection of three works of would‑betravelliterature under the title Les Cascades – Kaskády (2002). The author here finds confirmationthat travel in Linhartova’s writing has a primarily metaphorical, spiritual meaning, that it is the expressionof spiritual growth and advancement. Travelling is therefore a certain ontological positionof the persona, a way of being.