Článek se zabývá básnickým debutem J. S. Machara Confiteor (1887), zařazuje ho do vztahů literárního pole osmdesátých 19. století a analyzuje typ mluvčího subjektu a ironie, v soudobé české poezii jedinečné. Macharův vztah k romantismu, na jedné straně manifestovaný, na straně druhé důsledně ironizovaný a absentující, souvisí i se strachem z metafyzických otázek a položením otázky smyslu poezie i existence pouze ve společenské rovině. Interpretace je návratem k estetické hodnotě literárního textu, zároveň však problematizuje pojetí J. S. Machara jako zakladatele české moderny a klade otázku kontinuity mezi romantismem a modernou. and The article is concerned with Confiteor (1887), the first collection of verse byJosef Svatopluk Machar (1864—1942). It places him in the concerns of 1890sliterature and analyzes the nature of the persona and irony, both of which areunique in the Czech verse of his day. Machar’s approach to the Romantic isambivalent. On the one hand he exhibits the Romantic tradition; on the other, theRomantic is absent or consistently ironized. This approach is linked with his fear ofmetaphysical questions and his evident questioning of the status of poetry merelyon a sociological level. The author’s interpretation constitutes a return to assessingthe aesthetic value of the literary text; at the same time it considers the problemof Machar as founder of Czech Modernism. In so doing, she looks at continuitiesbetween Romanticism and Modernism.