Subjektivita v rytmu lyrické představy se projevuje ve dvou odlišných, i když paralelních rytmických prostorech. Pasivnější a více smyslově objektivizovaný je prostor lineárního rytmu lyrické představy, který je vytvářen pohybem vnímání v protikladu hodnotově kladné (nahoru-ven) a hodnotově záporné (dolů-dovnitř) prostorové orientace (v metaforách jambu a trocheje). Aktivnější a více emotivně subjektivizovaný je prostor nelineárního rytmu (atmosféry) lyrické představy, který je formován pohybem vnímání v protikladu hodnotově kladné (příjemné-světle náladově zabarvené-aktivní) a hodnotově záporné (nepříjemné-temně náladově zabarvené-pasivní) emotivní orientace. Tato práce si na podkladě psychosémantického výzkumu lexikální roviny Sovovy básně Dým klade otázku vztahu mezi hodnotovými pohyby při vnímání sémantiky jejích slov a slovních spojení a koncepty pohybu, rytmu a klidu v lyrické představě. and Subjectivity in the rhythm of the lyrical image manifests itself in two different, yet parallel, rhythmspaces. The space of the linear rhythm of the lyrical image, which is formed by the movement ofperception is more passive, more sensuously objectivized than the value-positive (upward andoutward) and value-negative (downward and inward) orientation (in the metaphors of the iamband trochee). The space of the nonlinear rhythm (of atmosphere) of the lyrical image, which iscreated by the movement of perception is more active, more emotionally subjective in comparisonthe value-positive (pleasant, suggesting a warm colour, active) and value-negative (unpleasant,suggesting a cool colour, passive) emotionally evocative orientation. This article, basedon psychosemantic study of the lexis of Antonín Sova’s (1864–1928) poem ‘Dým’ (Smoke) inquiresinto the relationship between the value shifts in the perception of the semantics of thepoem’s lexis and phraseology, and concepts of the lyrical image’s movement, rhythm, and rest.