Bundálek, Karel: "Pád Tróje Sartrovýma očima", Rovnost, Brno, 26. 11. 1968.Pád Tróje Sartrovýma očimaUvedení Sartrovy adaptace Euripidových Trójanek představuje další zdařilý krok Mahenovy činohry v úspěšném dramaturgickém nástupu do letošní sezóny. Již před lety zaujalo francouzského spisovatele a dramatika Jeana Paula Sartra mravní rozhořčení, s jakým se postavil poslední z trojhvězdí velkých řeckých tragédů v Trójankách proti vojensko-politickým zločincům vlastní obce. V Trójankách jež jsou závěrečných dílem trilogie, zpracoval Euripides mytologický příběh trójské války, přičemž se pokusil podívat se na pád Tróje očima poražených. Vznikla tak hra o strašlivé křivdě na nevinných, která nemůže být ničím ospravedlněna, hra odsuzující ozbrojenou agresi. Tragédie zachycuje násilnou okupaci Tróje achajskými vojsky a potupné útrapy a násilí, jemuž jsou vystaveny příslušnice královské rodiny spolu s ostatními pozůstalými trójskými ženami. Ubohým obětem násilí nezbývá než morální útěcha, kterou v závěru hry vyslovuje hlavní hrdinka Euripidovy tragédie, trojská královna Hekuba: "Ještě za dva tisíce let budeme v ústech smrtelníků žít, o naší slávě budou všichni zpívat a hanět vaše hloupé bezpráví".Při adaptaci této tragédie pro dnešní jeviště si Sartre plně uvědomoval dobovou podmíněnost Euripidovy předlohy, její závislost na tehdejším společenském vědomí a divadelních konvencích. Musel proto provést řadu úprav, aby hra promlouvala stejně apelativně k dnešnímu obecenstvu, jako tehdy v době vzniku. Tyto úpravy směřovaly od jazyka až po některé dějové motivace. Režisér Z. Kaloč a dramaturg J. Vavroš pokračovali ve směru této adaptace a provedli několik úprav v expozici a v závěru, zejména potlačili zásahy nadpřirozených božských sil do děje.Inscenace Trójanek v Mahenově činohře představuje nesporně pozoruhodný, třebas v nejednom směru diskusní umělecký čin. Soubor touto inscenací dramaturgicky dále pokračuje a aktuálním tlumočení antické dramatické tvorby a v neformálním naplňování svého uměleckého programu.Pokud jde o vlastní nastudování, můžeme si na něm znovu ověřit některé příznačné rysy režisérského rukopisu Z. Kaloče, jeho klady i úskalí. Režisér tu znovu potvrdil svou schopnost vytvořit bohatou scénickou partituru, v níž je zvukově i rytmicky důmyslně vypracován každý jednotlivý part. Právě tento promyšlený kompoziční postup mu napomáhá dát předloze oratorního charakteru silnou divadelní jevištnost. Jak působivá je (např. expozice, když se začnou otevírat jednotlivé díly velkého dřevěného panelu s reliéfem koně) i výpravu navrhl B. Matal a odtud vpadají do nic netušící a spící Tróje intervenující achajští vojáci. Bohatá a promyšlená je Kaločova orchestrace výrazu bolesti a utrpení trójských žen: výkřiky i kletby působivě přeskakují mezi jednotlivci a sborem od úst k ústům, jímavou atmosféru lidského trápení co chvíli pročísne břeskný zvuk vojenských bubnů a trubek (působivou funkční hudbu složil Z. Pololánik). Současně však tato složitá a dokonalá režisérská partitura přináší nebezpečí, že ne všichni účinkující ji dokáží bezezbytku naplnit a že předepsané dramatické crescendo nebo fortissimo se leckde může změnit v expresívní křeč. Zdá se tedy, že dialektická jednota mezi hercem a režisérskou koncepcí bude v dalším Koločově vývoji prubířským kamenem.V ústřední postavě královny Hekuby alternuje H. Trýbová a S. Strobachová. I když každé z nich se podařilo obsáhnout část hrdinčina charakteru - H. Trýbové její vnitřní zdeptanost a S. Strobachové spíše její vášnivou nenávist - přece jen plně vystihnout tuto na výsost tragickou postavu se nepodařilo ani jedné z nich. Kassandra Z. Herfortové šokuje extatickým šíleným tancem (choreograficky na inscenaci spolupracoval zasloužilý umělec L. Ogoun) i lstivou chladnokrevností. Andromacha V. Peterkové vyznívá přesvědčivě jen v místech tichého žalu, zatímco scény drásavého utrpení vyznívají u ní dosti exaltovaně. Řecký posel Talthybloos v podání J. Husníka spojuje v sobě rádoby bodrost bezohledností surového vojáka. Dařilo se i hlasové a pohybové rozrůznění trojského sboru vedeného M. Jandekovou.K výraznému úspěchu inscenace přispěly mimo jiné i výborné kostýmy navržené I. a J. Pitrovými (připomeňme zejména výstroj vojáků a barevnou charakterizaci jednotlivých ženských postav).???????Karel Bundálek