Autor v abstraktu disertační práce uvádí: "Cíl: Řada
drogových problémů je jak v aréně veřejné politiky, tak i
mezi experty považována za kontroverzní otázky. Rozdílné
způsoby zarámování užívání drog nesou důležité důsledky pro
agendu drogové politiky. V této disertační práci popisuji
konkurenční rámce drogového problému rozvíjené skupinami
expertů ve třech tematických oblastech: česká drogová
politika v roce 1998, analýza PAD z roku 2001 a kontrola nad
užíváním cannabis. Alternativní vedení o drogách v ní
posuzuji z hlediska jejich potenciálních důsledků pro
veřejnou politiku. Dále označuji příležitosti pro upevnění
rámce kontrolovaného užívání cannabis..."
Práce se zabývá ekonomickou teorií, výzkumem a
ekonometrickými modely v oblasti nabídkové strany drogových
trhů. Meta-analýza literatury ukazuje na základní východiska
ekonomické teorie, které se v drogových trzích uplatňují,
stejně jako na ekonomické teorie, které se k drogovým trhům
explicitně vztahují. V oblasti empirického výzkumu rozděluje
drogové trhy na primární, které jsou určeny zemědělskou
produkcí surovin na výrobu nelegálních drog v rozvojových
zemích, a na koncové, na kterých se v západním světě
nelegální drogy z různých oblastí světa střetávají. Třetí
rovinou výzkumných prací jsou modely drogových trhů, které
pracují s minimálními daty a které poskytují predikce pro
drogové politiky. Práce přináší základní doporučení pro
výzkum drogových trhů, zarámované do metodologie ekonomické
vědy, kontextu dostupných dat, základních výzkumných otázek
a možností primárního výzkumu.
Práce se pokouší pomocí fenomenologické metodologie,
která vychází z konceptů Edmunda Husserla, popsat zkušenost
bytí bez televize. Významnou součástí práce je také popis
zkušenosti s televizí (jako technologií, objektem i médiem),
jak se jeví v myslích těch, kteří televizi nevlastní. Obě
zkušenosti jsou pevně provázané a nelze je od sebe oddělit.
Výzkum využívá semi-strukturovaných rozhovorů s příslušníky
jedenácti rodin, které mají děti a žijí bez televize. Mezi
hlavní zjištění patří fakt, že lidé žijící bez televize tuto
svoji jinakost v běžné každodennosti nereflektují. Zkušenost
bytí bez televize se zvýznamňuje až při konfrontaci se
společenskou normou, společnost na lidi žijící bez televize
pohlíží jako na deviantní jedince a vyvíjí na ně tlak, aby
si televizi pořídili. Klíčovými složkami zkušenosti bytí bez
televize jsou pocit svobody či osvobození (od manipulace,
televizí podporovaného konzumerismu a neustálého vyjednávání
o tom, kdo, kdy a na co se bude dívat) a získaný čas.
Zohlednění zkušenosti lidí, kteří žijí bez televize,
problematizuje teorii funkcionálních alternativ užívání
médií a doplňuje teorie, podle nichž slouží televize v
moderní společnosti jako zdroj ontologického bezpečí.