Práce představuje kvalitativní výzkum, který se
zaměřuje na zjišťování současných možností léčby drogové
závislosti pro romské uživatele drog. Šetření je založeno na
semistrukturovaných interview s romskými uživateli drog -
klienty kontaktního centra Stage 5 v Praze 5 a odborníky z
oboru adiktologie, kteří se léčbě uživatelů drog dlouhodobě
věnují a současně tyto poznatky konfrontuje s dosavadními
poznatky publikovanými v odborné literatuře. Pro realizaci
výzkumu byla použita metoda zakotvené teorie. Otázky, o
jejichž zodpovězení výzkum usiluje, jsou dnešní možnosti
léčby pro romské uživatele drog, jejich zkušenosti s účastí
v ambulantním či pobytovém zařízení léčby nebo názory na
nastavení současných programů v systému adiktologických
služeb. Dále se výzkum pokouší zjišťovat, zda lze v praxi
vypozorovat nějaké rozdíly v přístupu romských klientů ke
službám na rozdíl od těch z majoritní společnosti. V
neposlední řadě zjišťuje zkušenosti a názory odborníků z
oboru adiktologie na otázku počtu romských klientů v
léčebných programech, způsoby léčby závislosti u Romů a zda
je přístup k této skupině uživatelů drog v něčem jiný či zda
by se měl v něčem změnit a případně v čem. Výsledky
naznačují, že romských klientů je v programech léčby méně,
než by to odpovídalo z odhadu počtu problémových uživatelů
drog z řad Romů a data o nich nejsou evidována. Zdá se, že
tito klienti většinou odcházejí z léčebných programů
předčasně a jejich retence v programech je nízká. To vede k
závěru, že by se stávající přistup k nim i nastavení služeb
mělo změnit. Výsledky z výzkumu nazančují, že by mohlo
pomoci, pokud by došlo k prohloubení spolupráce personálu
léčebných programů s rodinou uživatelů drog, zaměstnávání
romských pracovníků v léčebných týmech a určité změně
pravidel. Všechny tyto aktivity by měly probíhat ve
spolupráci romských i neromských pracovníků a odborníků
Práce se pokouší pomocí fenomenologické metodologie,
která vychází z konceptů Edmunda Husserla, popsat zkušenost
bytí bez televize. Významnou součástí práce je také popis
zkušenosti s televizí (jako technologií, objektem i médiem),
jak se jeví v myslích těch, kteří televizi nevlastní. Obě
zkušenosti jsou pevně provázané a nelze je od sebe oddělit.
Výzkum využívá semi-strukturovaných rozhovorů s příslušníky
jedenácti rodin, které mají děti a žijí bez televize. Mezi
hlavní zjištění patří fakt, že lidé žijící bez televize tuto
svoji jinakost v běžné každodennosti nereflektují. Zkušenost
bytí bez televize se zvýznamňuje až při konfrontaci se
společenskou normou, společnost na lidi žijící bez televize
pohlíží jako na deviantní jedince a vyvíjí na ně tlak, aby
si televizi pořídili. Klíčovými složkami zkušenosti bytí bez
televize jsou pocit svobody či osvobození (od manipulace,
televizí podporovaného konzumerismu a neustálého vyjednávání
o tom, kdo, kdy a na co se bude dívat) a získaný čas.
Zohlednění zkušenosti lidí, kteří žijí bez televize,
problematizuje teorii funkcionálních alternativ užívání
médií a doplňuje teorie, podle nichž slouží televize v
moderní společnosti jako zdroj ontologického bezpečí.
Práce představuje indikátor QALYs (Quality Adjusted
Life Years), metodologii jeho konstrukce a jeho aplikace v
oblasti závislostí, se zaměřením na COI studie (Cost of
Illness Study) užívání návykových látek v populaci. Práce
identifikuje kritické přístupy k indikátoru QALYs a
metodologické nejasnosti při volbě vhodného nástroje,
zejména s ohledem na oblast závislostí, a přináší výsledky
zahraničních studií, jak pokud jde o náklady na QALYs tak
pokud jde o identifikaci QALYs v celé populaci. V praktické
části práce vyjadřuje náklady na jeden QALY získaný léčbou k
abstinenci v terapeutické komunitě přepočtem
pre-existujících dat o kvalitě života klientů v první fázi v
terapeutického programu a v kontrolním souboru (v běžné
populaci 18 – 34 let). Programem léčby závislostí lze za
předpokladu, že je mortalita uživatelů drog desetinásobná
oproti běžné populaci, získat 28 QALYs u jednoho klienta -
muže, respektive 29,3 QALYs u jedné klientky – ženy. Náklady
na jeden získaný QALY při předpokládané úspěšnosti trvalé
abstinence u 21% klientů a předpokládaných nákladech na
léčbu jednoho klienta ve výši 120 000 korun jsou potom
přibližně 20 000 korun, v případě trvalé abstinence u 70%
klientů mohou klesnout až na 6 000 korun v cenách roku 2005.