Kresba: Venuše (polonahá) se obrací napravo, k Bacchovi (polonahý, věnec na hlavě), který jí podává číši vína. Bacchus sedí na oltáři?, za ním sud s vínem, před ním na zemi konvice. Za Venuší Amor s lukem, který ji objímá kolo ramene. Nalevo sedí Ceres (ve vlasech má obilné klasy, v napřažené pravici srp), obrací se k Venuši, u jejích nohou snop obilí a koš s ovocem. Výjev je zasazen do příroního rámce, pod stromem, přes jehož větev přehozena látka, takže vytváří stinný přístřešek. and Patrně narážka na Terentiovu průpovídku ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), čili bez chleba a vína mrzne láska.
Olej na plátně (63 x 50 cm): uprostřed žena s odhalenými ňadry, hledí vzůru, kam také ukazuje ukazováček její pravé ruky. Po její straně Amor, který ji levicí objímá pod ňadrem, dívá se směrem k Venušině ruce ukazující k nebesům, čímž je její gesto zdůrazněno. Za Venuší Bakchus (věnec z vinné révy, kožežina) se skleněným pohárem vína v levici, pravici na Venušině nahém rameni., Fučíková 1997#, no. I/9., Fusenig 2010#, č. 73 s. 208-209., and Obraz nelze považovat za alegorii moci vína, které vítězí i nad láskou, ale není také oslavou vína a lásky (L. Konečný in Fusenig 2010, 209). Postavu Venuše zobrazené zepředu se zvýrazněnými ňadry, obličejem obráceným vzhůru a pohledem upřenýma k nebesům Aachen převzal z rytiny (Hubert Goltzius, c. 1560), která ilustruje okřídlené rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus." Toto téma Aachen zobrazil několikrát a obraz s Venuší a Bachem ve Vídni je tedy nutné chápat jako výřez z celku, jehož součástí je rovněž Ceres. V této variantě tématu bohyně lásky víno odmítá. Je to Venus Caelestis (Úrania, tedy Nebeská, srov. Platón, Symposion 180d-181b), což naznačuje její pohled upřený k nebesům i gesto její pravé ruky s ukazováčkem obráceným stejným směrem. Venušina gesta jsou v protikladu ke gestům Bakchovým: jeho pravice má ukazováček obrácený dolů, dotýká se navíc Venušina ramene a naznačuje tak tělesnou lásku. I pohled boha vína směřuje dolů. Levici má pozdviženou vzhůru, ale drží v ní sklenici vína, což lze chápat jako ironický komentář ke gestu Venušiny levé ruky ukazující vzhůru. Nápadná symetrie Bakchových rukou (obě mají sepjaté dva prostřední prsty a oddělený ukazovák i malíček) má rovněž symbolický význam, hmat a tělesná láska (Bakchova pravá ruka) jsou společně s chutí a vinným opojením (Bakchova levice) atributy materiálního světa. V Sofokleově dramatu Oidipús na Kolónu, hrdina zdůrazňuje, že vstupuje do háje zasvěcého Erínyím střízlivý (néfón aioniois: jsem střízlivý bez vína), antický komentář k tomu poznamenává, že k božstvům, kterým se neobětovalo víno, patřila také Afrodíté Urania čili Venus caelestis/ Venuše nebeská (Sch. Soph. Oid. K., 100). Scholia byla v 16. století známa, vyšla tiskem už v roce 1518 a 1547.