Olejomalba na alabastru (38 x 45 cm): v levém dolním rohu Aiolos (koruna, žezlo, tunika, plášť) zdvihá obě ruce, aby vypustil větry. Před ním stojí Juno (koruna, šaty s ohhalenými ňadry) a ukazuje za sebe, na rozbouřené moře s Aineovou flotilou. Nad Aiolem hora, z níž na jeho příkaz vylétly větry, které jsou zobrazeny jednou jako putto, v ostatních případech jako foukající hlavičky putti s křidélky. Na pravé straně na břehu moře Nymfa Déiopeia s nádobou, z níž vytéká voda, pod ní ve vodě mořská obluda. Na břehu je za keřem schovaný dudák s kloboukem, na obzoru kulatá věž s praporem. Na nebi, v pravém horním rohu přihlíží zkáze polonahá Venuše na voze taženém párkem holubic., Kaufmann 1988#, I/47., Fusenig 2010#, č. 65 s. 196-197., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Perseem a Andromedou (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Faëthontův pád). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy). Kromě tohoto rámce mohly mít oboustrané destičky další významové roviny. Na obou stranách této desky je přibližně na stejném místě zobrazená v podobné póze nahá dívka a před ní v moři je mořská obluda. Na straně s Perseem je tato dívka Andromeda a na straně s Aiolem je to Déiopeia, v obou případech se jedná o nástrahu, která se hrdinovi staví do cesty, což je patrně alegorický význam obou výjevů. Deiopeia na zemi má protějšek ve Venuši, která je zobrazena v oblacích přímo nad ní, ale má opačný smysl. Zatímco Déiopeia zapříčinila, že Aineiova flotila málem celá zničena, díky Venuši hrdina cíle svojí životní poutě nakonec přeci jen dosáhne. Mořská bouře, která sice Aineia odehnala od cíle jeho cesty, ale nedokázala mu zabránit ve splnění jeho světodějného úkolu, byl topos císařské politické propagandy, s nímž se v Praze setkáváme poprvé v roce 1558, při přivítání nově zvoleného císaře Ferdinanda I. Císař při slavnostní cestě na Pražský hrad procházel skrz město, kde jej na Staroměstském náměstí uvítalo 2000 nejkrásnějších pražských dívek, které byly přirovnány k Nymfám, které Juno vychválila Aiolovi (Collinus, Cuthenus 1558, 8v: Quarum formae praestantiam Iuno coram Aeolo apud Vergiliam depraedicat).
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).