Freska: Giganti jsou nazí s dlouhými vlasy, stojí na skále.V dolním plánu dva Giganti zdvihají balvany, za nimi dva Giganti útočí kopím a kyjem na Olympany zobrazené v horní části obrazu. Olympané se brání spoza mraků, uprostřed je Jupiter s okřídleným bleskem v napřažené ruce, napravo Neptun s trojzubcem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou. Dalším inscenačním prvkem bylo umístění Gigantů nad krb, jehož plameny se tak staly součástí obrazového prostoru.
Freska: putto (zlatá chlamys, vysoké kožené boty) s Jupiterovým bleskem a Amorovým lukem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Císař Ferdinand II. je v Audienčním sále oslaven prostřednictvím čtyř personifikací - Odvrácení modloslužeb, Sláva, Predestinace a Vítězství. Součástí výzdobného programu jsou i dva proti sobě umístěná zobrazení putti odkazující na Aeneis. Mezi personifikací Majestas a Famy je v trojúhelníkovém panelu na klenbě putto s s okřídleným bleskem a lukem, symboly Jupiterova a Venušina patronátu nad Aineiem, kterou lze přeneseně chápat jako božskou ochranu habsburských císařů. Protějškem je obdobný motiv umístěný na protější stěně: putto s přilbou (Aineiovou?) a toulcem na zádech.
Freska: Zlatý vůz se čtyřspřežím hnědáků se řítí k zemi s Faethonem (červené antické brnění, vysoké boty) s rozhozenýma rukama, nahoře v prozářeném otvoru v oblacích Jupiter s okřídleným bleskem v ruce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze: chaos, stvoření světa, Deukalion a Pyrha, Merkur zabíjí Arga, Faethon, Arkas a Kallisto, Europa, Kadmos a dračí plémě, Diana a Aktaion, Narcissus, Pyramos a Thisbe, Perseus a zrození Pegasa z Medusiny krve, Pluto unáší Proserpinu, Ikaros a Daidalos, apotheosa Aenea a Romula, mýtických předků císařské dynastie. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Jupiter (modrý plášť, vousy) nad hlavou bílou dvanácticípou hvězdu a nad ní svislá řada čtyř hvězdiček. Sedí s nohama přehozenýma přes sebe, ve zdvižené pravici okřídlený blesk, jede na voze taženém dvěma orly. V postranních panelech znamení Střelce a Ryby., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Svislá řada čtyř hvězdiček nad Jupiterovou hvězdou byla vykládána jako ohlas Gallielioho objevu čtyř měsíců Jupiterových, ale uspořádání planet v Astronomické chodbě odpovídá předkoperníkovskému, geocentrickému modelu vesmíru. Pravděpodobnější je výklad vycházející z všeobecně rozšířeného renesančního pojetí Jupitera jako nejvýznamnějšího planetárního božstva z pěti tančících hvězd, které jsou neustále na obloze. Nad Jupiterovou hvězdou, která je zobrazena jako největší, je Merkur, Venuše, Mars, a Saturn. Jupitera s pěti hvězdami najdeme v díle Natalise Comese (Natale Conti) z roku 1568, které vyšlo s ilustracemi poprvé v roce 1616 (Conti 1616, 36). SSérie planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.