Druhé vydání studie popisující typické architektonické prvky, s kterými barokní doba v Praze pracovala, a zachycující vztahy těchto prvků navzájem i k celkovému vzhledu a zevnímu působení budov. Publikace, k níž autor materiál shromažďoval v letech 1900 až 1906, vznikla ve snaze podpořit zachování starobylého rázu měnící se Prahy. Podle autora právě rozčleněné obrysy starých průčelí dvou či třípatrových domů tvoří malebný ráz města a i novodobé útvary o více patrech by měly být s nimi v souladu. Po úvodním přehledu následuje výčet různých typů architektoniky střech profánních i církevních staveb s výjimkou věží (štíty, vikýře, atika, tympanony, arkýře, vížky, lucerny, komíny, architektonické článkování a výzdoba), dokumentovaný 160 černobílými snímky na tabulích a 50 obrázky a fotografiemi v textu. - Obsah spisu zůstal v 2. vyd. téměř zachován, upuštěno bylo pouze od původního rozdělení na 2 samostané díly a menší formální úpravy si vyžádaly změny názvů pražských ulic a náměstí po vzniku Československa a zbourání budov, k němuž od 1. vyd. došlo.