Tato studie recenzuje knihu: Charles CAMIC - Neil GROSS - Michèle LAMONT (eds.), Social Knowledge in the Making. Chicago: University of Chicago Press, 2011, a zasazuje ji do kontextu současných úvah o proměnách výzkumné praxe sociálních věd, akademické kultury, stylů myšlení a psaní. Pokouší se analyzovat v knize ohlašovaný „obrat k praxi" a ukazuje, nakolik samotné výzkumné praktiky v sociálních vědách ovlivňuje neexistence „standardních" forem, způsobů či stylů bádání. Detailně jsou představeny rovněž výchozí myšlenky takzvané „nové" sociologie idejí, jež stojí v pozadí celého projektu analýzy sociálních praktik projevujících se v procesech „produkce, evaluace a aplikace" sociálního vědění. Jako klíčová se ukazuje potřeba nově promyslet samotnou koncepci „profesionalizované" sociální vědy, jež byla v dřívějším vývoji odmítnuta jako morálně i prakticky neudržitelná, neboť s demokratizací výzkumného procesu a proměnou vztahu mezi sociálními vědami a jejich publikem se stále zřetelněji projevuje, že s odklonem od konceptu profesionální sociální vědy se veřejná irelevance sociálního vědění spíše stále více prohlubuje., This study reviews the book: Charles CAMIC - Neil GROSS - Michèle Lamont (eds.), Social Knowledge in the Making. Chicago: University of Chicago Press, 2011, and puts it into the context of contemporary accounts of the changing practice of social science research, academic culture, styles of thinking and writing. It attempts to analyze the "turn to practice" heralded in the book and demonstrates how the actual research practices in the social sciences are af- fected by the absence of "standard" forms, methods or styles of research. The core ideas of the so-called "new" sociology of ideas, which is behind the whole project aiming at the analysis of social practices manifested in processes of the "production, evaluation and application" of social knowledge, are also presented in detail. It follows from the argument elaborated in this text that it seems inevitable to rethink the very concept of "professional" social science, which was rejected in an earlier development as morally and practically untenable, since the democratization of the research process and the transforma- tion of the relation between the social sciences and their audience(s) manifest more and more distinctly that with the departure from the concept of professional social science, the public irrelevance of social knowledge is more and more transparent and pervading., and Jan Balon.
Článek se zaměřuje na debaty o vztahu teorie, metody a praxe v meziválečné americké sociologii. Toto období je často vnímáno jako "zlatý“ věk empirického zkoumání, během něhož bylo zformováno mnoho metodologických přístupů. Na druhé straně, jak naznačuje zde rozpracovaná argumentace, požadavky profesionalizace a specializace vytvořily výzkumný model, jenž sice úspěšně analyzoval specifické problémy, současně však selhal v kontextu kkrize“ a "rozvratu“ americké společnosti, kdy se projevilo, že vědění, jež americká sociologie produkuje, je irelevatní ve vztahu k obecnému problému logiky vývoje společnosti., The article provides a historical contextualization of the debates on theory and method within interwar American sociology. This period is often portrayed as the “golden” age of empirical inquiry resulting in proliferation of methodological orientations. It is argued that the demands of professionalization and specialization within the discipline produced a research model which succeeded in analyzing specific issues, but failed to find (in the context of the “crisis” and “disruption” of American society) a convincing answer to the general question of the logic of society’s development., and Jan Balon.
This article focuses on the problems and contradictions of sociological theories of action. It investigates critically the development of the theory of action after the Parsonian synthesis, drawing attention to the limitations of articulating the concept of action systematically within a presuppositional framework of analytical theory. Having exposed Parsons general theory of action and some interpretations and criticisms, the paper addresses the so-called “return of grand theory”, spearheaded in the early 1980s by authors such as Alexander, Habermas, Giddens and Luhmann. The article analyses the conceptual innovations introduced by their theories according to Parsons own definition of theoretical work, which - as he said - consists in reconstruction and transformation of categories in the moments of their failure. While it is argued that sociological theory cannot do away with general concepts, it is also argued that these need not have the form of a synthetic theory of action of the kind outlined by Parsons and the Post-Parsonians. and Jan Balon.