Pískovcová plastika (v. 187 cm). Postava nahého muže, zamračená tvář, kolem těla drapérie., Neumann 1966#, 98-100, č.k. 13., and Socha byla roku 1880 sňata z atiky Clam-Gallasova paláce v Praze. Na atice stálo původně 17 soch, dochována jen část souboru: Jupiter, Venuše, Vulkán, Merkur, Apollón, Minerva (torzo) a dvě fragmentární poprsí.
Dnes je na vrcholu tympanonu umístěna kopie sochy Jupitera s doplněným měděným žezlem, okolo něj bylo umístěn dalších šest kopií (od severu k jihu): Minerva, Mars, Apollón, Merkur, Venuše a Vulkán (originály jsou v Národní galerii v Praze)., Vlček 1996#, 185-188., and Braunovy sochy stály na attice Clam-Gallasova paláce do roku 1880, kdy byly pro špatný stav sneseny. Dochovaly se sochy Jupitera, Merkura, Venuše, Vulkána a fragmenty dalších postav (dnes v Národní galerii v Praze). Původní stav (včetně antikizující výzdoby štítu) se dochoval na dvou rytinách: Delsenbachovy z roku 1721 (Fischer 1721, tab. 8) a o něco pozdější rytiny Wernerovy (Engelbrecht 1734-1740, II, obr. 12). Z rytin vyplývá, že na atice stálo celkem 17 soch, po čtyřech na rozích balustrád nárožních risalitů, pět na středovém risalitu (čtyři na rozích a pátá na vrcholu štítu) a po dvou na obou spojujících balustrádách. Zobrazení soch na rytinách je pouze schematické, ale obě se schodují v zobrazení postavy na štítu středového risalitu, kde byla postava se žezlem. Této postavě odpovídá dochovaná socha Jupitera, jež má stejný postoj i asymetrickou siluetu danou orlem na pravé straně.
Pískovcový reliéf: nalevo Pyrrha a napravo Deukalión (plášť přetažený přes hlavu), oba za sebe házejí kameny. Nalevo od Pyrrhy dvě děti a mezi ní a Deukaliónem je dítě a žena. U levého okraje strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev se odchyluje od kanonické ikonografie v tom, že Deukalión a Pyrrha nekráčí vedle sebe a lidé, kteří se z hozených kamenů rodí nejsou za nimi, ale vedle nich. Navíc je tu vedle tří dětí i ženská postava, která opakuje gesto Pyrrhy. Braun se na fasádě Clam-Gallasova paláce se i na dalších reliéfech inspirovaných antickými mýty odchyluje od zavedené normy, což byl zjevně záměr. Sochaři na zakázce velmi záleželo, což dokazují sochy na atice, které jsou velmi pečlivě a detailně propracovány, přestože ne ně nebylo zezdola vidět.
Pískovcový reliéf: nahý Herkules drží jednou rukou Kentaura za krk a druhou za nohu, koňočlověk se snaží sevření uvolnit, přestože již klesl na zem. Za Herkulem je strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev nezobrazuje Herkula s Kentaurem Nessem, kterého zabil na dálku šípem, ale některý z hrdinových bojů s Kentaury, o nichž se zmiňuje Ovidius v Proměnách (12, 536-531).
Pískovcový reliéf: nahý Herkules útočí zezadu na nemejského lva, klečí mu jedním kolenem na zádech, levicí mu rozvírá tlamu a pravicí se napřahuje kyjem. Okolo skály s naznačenou vegetací, napravo nahoře dům., Vlček 1996#, 185-188., and Braun se nedržel obvyklého typu zobrazení Herkulova souboje s nemejským lvem, který byl inspirován antickou textovou a obrazovou tradicí, podle níž hrdina lva udusil (srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev). Braunův Herkules byl inspirován spíše zobrazeními biblickéhoSamsona, stejně jako on přistupuje ke lvu zezadu a otevírá mu tlamu, tak jak to vidíme například na známém dřevorytu Albrechta Dürera z let 1497-8. Bezesporu se však jedná o Herkula, o čemž svědčí nejen herkulovská série, do níž byl výjev začleněn, ale také kyj v Herkulově pravici.
Pískovcový reliéf: nalevo stojí muž s lukem (Herkules ?) napravo Kentaur Nessus (?) klesající na zem., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy.
Pískovcový reliéf: Jupiter (koruna, pastýřská hůl) sedí a dívá se na oblak, v němž se dolů snesla Juno. Vedle Jupitera je Ió proměněná v krávu, vedle ní strom. and Vlček 1996#, 185-188.
Pískovcový reliéf: Merkur (okřídlená čapka) hraje na trubku, vedle sedí Argus (plášť, pastýřská hůl) a nábožně poslouchá. Vedle Arga sedí jeho pes, nalevo je Ió proměněná v krávu., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu severního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcové sochy čtyř dvojic nahých Herkulů s přehozenou lví kůží., Vlček 1996#, 185-188., Kořán 1999#, 38., and Čtyři dvojice Herkulů jsou umístěny před toskánské sloupy po obou stranách obou portálů průčelí paláce. Sochy byly tesány podle modelů, jeden se dochoval v Mnichově (Bayerisches Nationalmuseum), později podle nich tesány sochy pro atiku zámku v Liběchově.
Pískovcový reliéf: dva objímající se páry, na levé straně jsou oba nazí a gesto postavy napravo má jednoznačně erotický význam. Není jasné, zda se jedná o heterosexuální páry nebo o páry mužů., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Objímající se či souložící páry (symplegma) byl jedním z antických obrazových typů, který byl obnoven v italské renesanci. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér). Přítomnost explicitně erotického výjevu ve výzdobě Clam-Gallasova paláce je zcela v souladu s tím, že Braun nakládal velmi volně i s tradičními mytologickými výjevy. Stavebník zjevně navrhl či schválil celkovou ideovou koncepci, ale realizaci ponechal na sochaři. Požadoval od něj patrně pouze to, aby se výzdoba vymykala běžnému standardu a tím charakterizovala výsadní postavení hraběte Clam-Gallase.