Pískovcový reliéf: nalevo je nahá žena, které se snaží zmocnit nahá postava, která vypadá jako žena (Jupiter v podobě Diany znásilňující Kallistó ?), napravo sedí dítě., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér).
Pískovcový reliéf: Herkules si tiskne na hruď Antaia a zdvihá ho nad zem, protivníci jsou obráceni k sobě. Okolí je naznačeno skalisky., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf se nedrží antického typu (Herkules drží obra zezadu), ale renesančního vzoru, který proslavil Antonio del Pollaiuolo soškou z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Pískovcový reliéf: nalevo stojí Merkur (okřídlená čapka) a hraje na trubku, napravo spí nahý obr Argus, vedle něj sedí jeho pes., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu jižního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcový reliéf: uprostřed je souboj dvou bojovníků s měči v antikuzující zbroji, levý je prostovlasý, pravý má přilbu. Nalevo je tatáž dvojice, ale prostovlasý bojovník již klesl na zem a jeho protivník se ho chystá zabít. Napravo utíká kůň bez sedla z bojiště. and Vlček 1996#, 185-188.