Pískovcová socha: nahý Herkules tlačí kyjem k zemi hlavu Hydry, na jejímž těle spočívá jeho noha., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Protějšková socha k soše na druhé straně brány (Hořovice, zámek, brána, Herkules a nemejský lev).Stejné schéma, Herkula se lvem a Hydrou na pilířích po stranách vchodu, najdeme také na souboru plastik z Braunovy dílny pro zámek v Duchcově. Sochy oslavují hraběte z Vrbna jako druhého Herkula.
Pískovcová socha: Herkules přistupuje zezadu k nemejskému lvovi a rozevírá mu tlamu., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Protějšková socha k soše na druhé straně brány (Hořovice, zámek, brána, Herkules a Hydra). Stejné schéma, Herkula se lvem a Hydrou na pilířích po stranách vchodu, najedeme také na souboru plastik z Braunovy dílny pro zámek v Duchcově. Sochy oslavují hraběte z Vrbna jako druhého Herkula. O námětu srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev.
Reliéf na pískovcové váze: nahý Herkules (vousy) stojí opřený o kmen stromu. Levici má za zády, přes pravici s kyjem má přehozenou lví kůži., Vlček 1999#, 471-475., and Součást souboru dekorativních kamenných váz s mytologickými reliéfy. Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-90 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy. Reliéf odkazuje na slavnou mramorovou sochu známou jako Herkula Farnese, což je římská kopie řeckého originálu. Socha byla objevená roku 1546, ale typ odpočívajícího Herkula byl známý už od konce 15. stol. z jiných antických verzí. V ruce za zády držel Herkules jablka ze zahrady Hesperidek, což byl jedenáctý z jeho slavných činů, při němž mu pomohl Atlás. Reliéf na váze umístěné na severní straně schodiště tak obsahově souvisí s reliéfem na váze umístěné na protější, jižní straně. Reliéfy s odpočívajícím Herkulem a Atlantem definují Vrtbovskou zahradu jako bájnou zahradu Hesperidek.
Pískovcové sousoší: nahý Herkules (vousy) sedí na lví kůži, na klíně má vřeteno, které si přidržuje levou rukou, v pravé ruce položené na hlavu lví kůže drží přadeno. Herkules vzhlíží k vedle stojící nahé Omfalé, která ho objímá a hladí mu levou rukou vousy., Poche 1965#, 119-120., Kořán 1999#, 128., and Sochař z Braunovy dílny se mohl inspirovat sochařským zpracováním mýtu o Herkulovi a Omfalé, které bylo k vidění v Drážďanech. Někdy před rokem 1666 vytvořil Francesco Baratta vůbec první poantické sousoší tohoto páru pro Grosser Garten paláce ve Zwingru (mramor, zničeno, srov. Pigler 1974, 121; Bénézit 1976, 1: 425). Drobné plastiky Herkula a Omfalé vytvořil na konci 18. století Balthasar Permoser, jeden exemplář je v drážďanské Grünes Gewölbe (srov. Kappel 2001) a další v Berlíně a St. Petersburgu. V pojetí díla se autor sousoší nedržel antického sousoší ze sbírky Farnese, ani soch vytvořených v 17. století - odlišuje se od nich tím, že postavy obou protagonistů navzájem propojuje gesty a pohledy, což bylo běžné v zobrazení Herkula a Omfalé v malířské tvorbě 16. - 18. století. Sousoší mělo upoutat záměnou mužské a ženské role, v 16.-18. bylo téma Herkula a Omfalé pro svou pikantnost velmi často zobrazováno. Ve vestibulu zámku Sloup bylo současně protějškem k sousoší vystaveném v protilehlé nice (Sloup, zámek, Merkur a Hersé), což umožňovalo další prohloubení významu. Sousoší zobrazují kontrastní milenecké páry, na jedné straně žena okouzlila muže (Omfalé a Herkules), na druhé straně muž okouzluje ženu (Merkur a Hersé). To je však pouze první významový plán, který byl výchozím bodem alegorického výkladu, v němž šlo o patrně také o zdůraznění obtíží, které musíme překonávat na cestě ke ctnosti. Herkules musel po vykonání svých hrdinských činů zdolat ten vůbec nejtěžší úkol, přemoci sám sebe, své sebezničující milostné vzplanutí k Omfalé. Merkur krásnou Hersé snadno okouzlil, ale to byl pouze počátek. Aby jeho touha došla naplnění, musel překonat nečekané vnější obtíže - sebezničující závist sestry Hersé, Aglaury. V obou případech byly překážky nakonec překonány, Merkur se dostal do ložnice Hersé a Herkules završil svou pozemskou pouť nanebevzetím, dvojici témat ve vestibulu tak lze číst jako oslavu boží vůle, které je vše podřízeno (srov. Hořovice, zámek, brána, Hersé).
Pískovcová socha nahého muže s krátkým plnovousem, na halvě lví kůže, levicí se opírá o pařez., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře.