Pískovcová socha Hersé v tunice podkasané nad kolena, je nakloněna dopředu, v levici věnec, který si tiskne k tělu., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Hersé (řecky "rosa") tvoří dvojici s Merkurem, který je na bráně umístěn na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Merkur). Merkurova družka, která byla v Hořovicícíh dříve interpretována jako Venuše, se objevuje v tvorbě Braunovy dílny ještě dvakrát, v těchto zobrazeních byla pro změnu interpretována jako Andronika (Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé; Sloup, zámek, Merkur a Hersé). Pro identifikace této ženy jako Andronika či Venuše nejsou v dobovém výtvarném umění žádné analogie. Ve všech třech zobrazeních z Braunovy dílny se zjevně jedná o tutéž postavu, na což ukazuje také skutečnost, že v Hořovicích i v Sloupu je charakterizována stejným atributem, věncem, který si tiskne na hruď. V 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé častým námětem výtvarného umění, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. Merkur a Hersé jsou na Hořovické bráně protějškem Minervy a Marta, kteří jsou umístěni na odpovídajícím místě na severní straně, na 7. a 8. sloupku od jihu (Hořovice, zámek, brána, Minerva; Hořovice, zámek, brána, Mars). V ideovém programu zahradní brány zámku v Hořovicích Minerva a Mars ztělesňují ctnosti nutné k dosažení vítězství, jejich protějšek, Merkur a Hersé, patrně ztělesňují hlavní překážku, kterou je nutné překonat - lidskou závist.
Pískovcové sousoší: nahý Merkur (okřídlená čapka a boty) hraje na flétnu, klečící Hersé mu objímá nohy., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Žena byla označována jako Andronika (Vítěz nad muži), jež do českého dějepisu umění vstoupila jako Merkurova družka (důvody nejsou známé). Z antického Řecka a Říma žádnou Androniku neznáme, později proslula pouze věštkyně z Ariostova eposu Orlando Furioso, která však s Merkurem nikde nevystupuje. V 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé častým námětem výtvarného umění, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Pískovcové sousoší: nahý Merkur (okřídlená čapka) hraje na flétnu skloněný k sedící nahé Hersé s věncem růží, který si tiskne na hruď., Poche 1965#, 119-120., Kořán 1999#, 128., and Obdobnou sochu Braunova dílna vytvořila pro zámeckou zahradu ve Valči (srov. Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé). Žena je v odborné literatuře označována jako Andronika (Vítěz nad muži), jež do českého dějepisu umění vstoupila jako Merkurova družka (důvody nejsou známé). Z antického Řecka a Říma žádnou Androniku neznáme, později proslula pouze věštkyně z Ariostova eposu Orlando Furioso, která však s Merkurem nikde nevystupuje. V malířství 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé (řecky "rosa") častým námětem, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. V sochařství však tato dvojice byla zobrazována poprvé v Braunově dílně, na konci 18. století vytvořil sousoší s tímto námětem Joseph-Charles Marin (soukromá sbírka, srov. Scherf 1999). Sousoší z Braunovy dílny se patrně neinspirovalo pouze antickou literaturou, ale také antickým sousoším Merkura a ženy, které bylo známo z rytin (Vaccaro 1584, s.n. "Mercurio e ninfa Farnese"; Cavalieri 1593, tab. 30 "Mercure, avec Cloride, dans le Palace Farnese). Socha byla nalezena v Římě před rokem 1550, kdy se dostala do římského Palazzo Farnese (Vincent 1981, 335), dnes je v londýnském British Museum (Smith no. 1602; CensusID 156238). Muž byl změněn na Merkura přidáním okřídlené čapky v 16. století. Komposice sousoší je jiná než ta, kterou známe z Braunovy dílny, ale inspirací byla patrně samotná idea, že v antickém sochařství existovala socha Merkura a jeho milenky. Inspirací pro Merkura hrajícího na flétnu byly kresby a malby 16. -17. inspirované mýtem vyprávějícím o tom, jak bůh uspal hrou na flétnu Arga (Ov. met. 1, 717-721). Sousoší je protěškem sousoší vystaveného v protější nice, s nímž tvořilo ideovou dvojici (srov. Sloup, zámek, Herkules a Omfalé).