Pískovcové sousoší: nahý Merkur (okřídlená čapka a boty) hraje na flétnu, klečící Hersé mu objímá nohy., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Žena byla označována jako Andronika (Vítěz nad muži), jež do českého dějepisu umění vstoupila jako Merkurova družka (důvody nejsou známé). Z antického Řecka a Říma žádnou Androniku neznáme, později proslula pouze věštkyně z Ariostova eposu Orlando Furioso, která však s Merkurem nikde nevystupuje. V 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé častým námětem výtvarného umění, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Pískovcové sousoší: nahý Perseus (křídlená čapka) v levé zdvižené ruce drží hlavu Gorgony, pravou rukou osvobozuje nahou Andromedu, která před ním sedí s nahama spoutanýma okovy na řetězu., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Pískovcová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka) odlétá s dopisem, který si tiskne na hruď, Amor mu přivazuje k noze křídla., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Vzorem nebyla antická socha ale bronzová soška, kterou Francois du Quesnoy vytvořil kolem roku 1600 pro antickou sbírku Giustiniani jako protějšek antické bronzové sošky Herkula (srov. Boudon-Machuel 2005, 29, 90-96). Rytina sošky se objevila v roce 1636 v albu antické sbírky Giustiniani jako jediné moderní dílo, sošku nakreslil také J. von Sandrart a rytinu začlenil do druhého dílu Teutsche Academie poublikovaného v roce 1679. O sošce se rovněž zmínil Bellori ve svém díle Vite de' pittori z roku z roku 1672 (Bellori 2005, 233). Originál, který vytvořil Francous du Quesnoy, se nedochoval, ale je známa celá řada odlitků a variant, soška Merkura a Kupida byla v 18. století nesmírně populární a často byla napodobována, protože tehdy byla považována za antické dílo (srov. Lingo 2007, 36), autorství du Quesnoye bylo znovu objeveno až na začátku 20. století.
Pískovcové sousoší: nahý Merkur (okřídlená čapka) hraje na flétnu skloněný k sedící nahé Hersé s věncem růží, který si tiskne na hruď., Poche 1965#, 119-120., Kořán 1999#, 128., and Obdobnou sochu Braunova dílna vytvořila pro zámeckou zahradu ve Valči (srov. Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé). Žena je v odborné literatuře označována jako Andronika (Vítěz nad muži), jež do českého dějepisu umění vstoupila jako Merkurova družka (důvody nejsou známé). Z antického Řecka a Říma žádnou Androniku neznáme, později proslula pouze věštkyně z Ariostova eposu Orlando Furioso, která však s Merkurem nikde nevystupuje. V malířství 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé (řecky "rosa") častým námětem, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. V sochařství však tato dvojice byla zobrazována poprvé v Braunově dílně, na konci 18. století vytvořil sousoší s tímto námětem Joseph-Charles Marin (soukromá sbírka, srov. Scherf 1999). Sousoší z Braunovy dílny se patrně neinspirovalo pouze antickou literaturou, ale také antickým sousoším Merkura a ženy, které bylo známo z rytin (Vaccaro 1584, s.n. "Mercurio e ninfa Farnese"; Cavalieri 1593, tab. 30 "Mercure, avec Cloride, dans le Palace Farnese). Socha byla nalezena v Římě před rokem 1550, kdy se dostala do římského Palazzo Farnese (Vincent 1981, 335), dnes je v londýnském British Museum (Smith no. 1602; CensusID 156238). Muž byl změněn na Merkura přidáním okřídlené čapky v 16. století. Komposice sousoší je jiná než ta, kterou známe z Braunovy dílny, ale inspirací byla patrně samotná idea, že v antickém sochařství existovala socha Merkura a jeho milenky. Inspirací pro Merkura hrajícího na flétnu byly kresby a malby 16. -17. inspirované mýtem vyprávějícím o tom, jak bůh uspal hrou na flétnu Arga (Ov. met. 1, 717-721). Sousoší je protěškem sousoší vystaveného v protější nice, s nímž tvořilo ideovou dvojici (srov. Sloup, zámek, Herkules a Omfalé).