The present paper is a reply to the article Perspektivy korpusové lingvistiky: deskripce, nebo explanace by František Štícha (2015) which is a critique of recent studies by Radek Čech (2014) and Jan Chromý (2014). It is shown that Štícha’s argumentation is based on an inaccurate reading of the two criticized studies. Also, Štícha’s conception of corpus linguistics as a discipline which aims to capture the morphological and syntactical norm of well-educated people is rather limited. This narrow-minded view seems to be another reason of Štícha’s misunderstanding of the criticized papers.
Příspěvek podává přehled o komplexním psycholingvistickém tématu úpadku rodného jazyka u zdravých jedinců, ke kterému se často odkazuje jako k (first) language attrition (zde především jako jazyková eroze, případně jazyková ztráta). Studie se zabývá tím, co jazykovou erozi vyvolává, podmiňuje a ovlivňuje, jak se liší u dětí oproti dospělým mluvčím, které jazykové oblasti jsou jí zasaženy a jakým způsobem. Kromě těchto čistě teoretických otázek jsou řešeny i metodologické aspekty výzkumu tohoto fenoménu. V textu je celá diskutovaná oblast začleněna do širšího kontextu pohlížejícího na jazyk jako na dynamický systém. Z této perspektivy může být jazyková eroze vnímána jako zvláštní manifestace vývoje či rozvoje jazyka, který trvá po celý život mluvčího. and The article gives an overview of the complex psycholinguistic topic of first language decay in healthy individuals, often called (first) language attrition. It deals with what triggers, determines and influences the process of attrition, how the attrition differs between adults and children, which language areas are affected and how. Additionally, methodological aspects of attrition research are also discussed. This specific research domain is put into the broader context of viewing language as a dynamic system. Under this perspective, language attrition is seen as a special case of lifelong language development.