Gastronomický diskurz v Československu v letech 1948 až 1989 získal specifickou podobu pod vlivem komunistického režimu a cílených zásahů z oficiálních míst do této sféry. Mezi jeho znaky patřilo například zbytnění propagace takzvané racionální výživy, naopak (zejména v padesátých letech) byla vytěsňována haute-cuisine. Ve druhé polovině 20. století v celé Evropě nabývaly na intenzitě kulturní transfery v gastronomii a tento trend zasáhl částečně i českou gastronomii. Studie se zabývá otázkou, jak velkou roli v těchto transferech hrály kuchyně takzvaných zemí přátel, tedy Sovětského svazu, evropských zemí sovětského bloku a Jugoslávie. Ke kulturním přenosům v gastronomii docházelo prostřednictvím tří úzce souvisejících a propojených forem. Zaprvé to bylo uveřejňování receptů a gastronomicky zaměřených článků, včetně zařazování receptů z cizích kuchyní do materiálových spotřebních norem. Druhým důležitým faktorem byla osobní setkání s cizí gastronomií, ať už při cestách do zahraničí nebo naopak doma díky příslušníkům národnostních menšin a cizinců. K tomu lze přiřadit i zřizování restaurací specializovaných na pokrmy cizích gastronomií. Třetí formu kulturního transferu v gastronomii tvořil dovoz potravin. V případě všech tří uvedených typů byly kuchyně „zemí přátel“ zvýhodněny. Struktura dovozu byla jednoznačně podřízena neustálému nedostatku takzvané tvrdé měny, v cestování do zahraničí byl výrazný nepoměr mezi uzavřeností vůči západním státům a rozsáhlou turistikou mezi státy sovětského bloku a také do podoby gastronomické literatury, zejména spotřebních norem, se promítaly ideologické preference. Avšak zdaleka ne všechny kuchyně zemí sovětského bloku byly v Československu propagovány a recipovány stejnou měrou. Nejvíce podnětů přicházelo z balkánské a maďarské gastronomie, naopak nejméně se uplatňoval transfer z východoněmecké kuchyně. Přenos pokrmů z Balkánu a Maďarska se jeví jako ideologicky podmíněná inovace, srovnání se situací v tehdejším Rakousku však varuje před zjednodušenými interpretacemi. Největší rozdíl komunistického Československa oproti západoevropským zemím s podobným stravovacím systémem asi představuje menší rozsah a pomalejší šíření gastronomických transferů z některých kapitalistických zemí, například z Itálie nebo Spojených států. Po roce 1989 odpadla politicky motivovaná zvýhodnění gastronomie zemí sovětského bloku a v České republice se prosadily podobné gastronomické trendy jako v jiných evropských zemích. Stopy vlivu „kuchyní přátel“ ale zůstávají stále živé, zejména ve veřejném stravování nižší kategorie, v závodních a, školních kuchyních., The gastronomic discourse in Czechoslovakia from 1948 to 1989 took a special form under the influence of the Communist régime, in particular targeted State intervention. Among its features was the excessive promotion of ‘rational nutrition’, while its opposite (especially in the 1950s), haute-cuisine, was squeezed out. Throughout Europe in the second half of the twentieth century cultural transfers in gastronomy increased in intensity and this trend partly affected Czech gastronomy as well. The article considers the question of what role the cuisines of the ‘fraternal countries’, that is, the Soviet Union and the rest of the Soviet bloc, as well as Yugoslavia, played in these transfers. Cultural transfers in gastronomy occurred in three closely linked forms. First, there was the publication of recipes and articles related to the culinary arts, some of which included recipes from foreign cuisine in material consumption norms. The second important factor was personal encounters with foreign cuisine when travelling or at home thanks to visits and sojourns by people of other nationalities. In addition, restaurants specializing in foreign cuisine were established. The third form of gastronomic cultural transfer resulted from the importation of foodstuffs. In all three types of transfer, the cuisines of the fraternal countries of the East bloc were given preference. The structure of imports was clearly subordinated to the continuous shortage of hard currency. The large volume of tourism from one East bloc country to another far outweighed travel to the countries of the West. Ideological preferences, particularly in consumption norms, were also reflected in the availability of literature related to gastronomy. But by far not all cuisines of the East bloc countries were promoted, or received, in Czechoslovakia to the same extent. Most impulses came from Balkan and Hungarian cuisines, while the fewest came from East Germany. The transfer of different kinds of dishes from the Balkans and Hungary appears to be an ideologically contingent innovation; but a comparison with the situation in Austria in the same period indicates that one should be wary of simplistic interpretations. The greatest difference between Communist Czechoslovakia and the countries of western Europe with similar systems of alimentation is probably best reflected in the smaller size and slower diffusion of culinary transfer from capitalist countries, for example, Italy or the USA. After the Changes of late 1989, the politically motivated preference for the cuisine of East bloc countries vanished, and and in the Czech Republic gastronomic trends similar to those in other European countries have since become established. Nonetheless, traces of the influence of ‘fraternal cuisine’ have remained, particularly in cheap restaurants and office, factory, and school cafeterias.
V luxusně graficky vypravené publikaci, vydané jako knižní pandán k výstavě, se autoři snažili zachytit, jak se fenomén science fiction a výzkum vesmíru v socialistickém Československu projevovaly v literatuře, výtvarném umění, filmu, populární kultuře a také v postojích oficiálních míst a každodenním životě. Nad velmi bohatým a různorodým empirickým materiálem podle recenzenta uvažují v širokých společenských kontextech, kladou si inspirativní otázky a formulují zajímavé závěry. Zamýšlejí se přitom i obecněji nad místem sci-fi v myšlení minulé epochy a nad utopickým horizontem komunistické ideologie a režimu.
Rokem 1945 začíná období velkých přeměn struktur vědy a vysokoškolského vzdělávání v Československu. Obnovuje se provoz na českých a slovenských vysokých školách, naopak německé vysoké školství v Československu je zcela zrušeno. Výrazně se za podpory regionálních politických elit rozšiřuje síť vysokých škol nebo alespoň jejich fakult i mimo tradiční Prahu a Brno. Zároveň se začíná diskutovat o nové úloze České akademie věd a umění (ČAVU), respektive o zcela novém uspořádání mimouniverzitní vědy a vědeckých společností. V období před svoláním Prozatímního národního shromáždění (první schůze 28. října 1945) měl i v oblasti vědní a vysokoškolské infrastruktury poměrně rozsáhlé pravomoci prezident republiky Edvard Beneš, který vydával tzv. prezidentské dekrety s účinností zákonů (byť podléhaly tzv. ratihabici, tedy zpětnému schválení, parlamentem po jeho svolání). K informaci prezidenta sloužil důvěrný materiál o stavu české vědy v ČAVU a na vysokých školách zachycující stav k 10. září 1945, který připravil kulturní rada prezidentské kanceláře a prezidentův osobní tajemník Mojmír Vaněk (1911-1992), působící v letech 1937-1945 jako prezidiální tajemník ČAVU. Právě tato zpráva je zde editována. M. Vaněk ji rozdělil na dvě části - první nazvaná vědecké ústavy se koncentruje na situaci v ČAVU, kterou považoval za instituci, kolem níž se měla soustředit všechna mimouniverzitní badatelská pracoviště. Stávající ČAVU ovšem kritizoval za nízkou aktivitu ve vědní oblasti i za výrazný pragocentrismus a faktické úzké provázání s Univerzitou Karlovou v Praze. V oblasti vysokých škol poté se soustředil na aktuální otázku zřizování nových vysokých škol a na problém akutního nedostatku vědeckého dorostu i na sociální problematiku zabezpečení přednášejících na vysokých školách. Materiál nabízí zajímavé svědectví o stavu české vědy v jakémsi bodu nula, kdy do její struktury ještě nedopadly bouřlivé změny následujících let. Již od října 1945 se situace kvůli novým dekretům prezidenta republiky a následně novým zákonům začala rapidně měnit., The year 1945 saw the beginning of a period of great transformations of the structures of science and university education in Czechoslovakia. Czech and Slovak universities began to resume their operations while German university education in Czechoslovakia was completely abolished. The network of universities or at least their departments was greatly expanded with support from regional political elites outside Prague and Brno. Debates were started about a new role for the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA), and completely new organisation of non-university science and scientific societies. In the period before the Provisional National Assembly was convened (first sitting on 28.10.1945) President of the Republic Edvard Beneš had considerable powers in respect of the scientific and university infrastructure, and issued presidential decrees with the effect of laws (though they were subject to ratihabitio, which is ratification by Parliament after its convention). The president was informed by a confidential report on the state of Czech science at CASA and at universities summarising the situation as of 10 September 1945 drafted by cultural counsellor and the president’s private secretary Mojmír Vaněk (1911-1992), working in 1937-1945 as the president’s secretary to CASA. This report is edited here. Mojmír Vaněk divided it into two parts: the first, titled scientific institutes, focuses on the situation at CASA, which he regarded as an institution around which all non-university academic institutions were to concentrate. He levelled criticism at CASA for a lack of activity in the field of science as well as significant pragocentrism and its close connection with Charles University in Prague. In the field of higher education he focused on the pressing problem of the establishment of new universities and acute shortage of junior scientific and lecturers’ social security issues at universities. The document is an eloquent testimony to the state of Czech science in a sort of ground zero, where its structure had not been affected by the momentous changes in the following years. As early as October 1945 the situation began to change rapidly as a result of new decrees issued by the president and followed by new laws. Translated by Paul Sinclair, and Překlad resumé: Paul Sinclair