O Leonardově vitruviánském člověku se obvykle pojednává v rámci studií ideálních proporcí, ačkoliv by se také měl zohlednit symbolismus mikrokosmu a makrokosmu. Myšlenka, že člověk je středem univerza, byla obecným rysem renesančního humanismu, ale až Mikuláš Kusánský využil symbolický vztah čtverce a kruhu pro humanistickou definici jedinečného postavení člověka v univerzu a lidské důstojnosti. Podle teorie Kusánského o shodě protikladů právě v člověku splývá konečno a nekonečno. Mikuláš Kusánský vytvořil několik metafor pro ilustrování své teorie - nejzajímavější z nich je založena na poměru čtverce a kruhu. Jak Kusánský tvrdí, člověk podléhá všem omezením fyzického světa (proto je vepsán do čtverce, symbolu světa) a současně nevyčerpatelná síla jeho tvořivého ducha (vyjádřená otáčivým pohybem lidského těla vytvářejícím kruh) ho povznáší nad tato omezení. Leonardovo studium lidských proporcí zřetelně odráží tento specifický vztah: pevně stojící postava je vepsána do čtverce, ale když se jí otáčí, roztažené končetiny vytvářejí kruh. Leonardo znal přinejmenším některé myšlenky Kusánského, a tak je docela dobře možné, že jeho vitruviánský člověk ve své monumentální jednoduchosti a výrazu důstojnosti také reflektuje filosofovo pojetí dignitas hominis. and Leonardo’s Vitruvian Man has usually been treated in the context of studies of ideal proportions, although the symbolism of micro- and macrocosms should also be taken into consideration. The idea of Man as the centre of the universe was a common feature of Renaissance humanism, but it was Nicholas of Cusa who applied the symbolic relationship of the square and the circle to a humanistic definition of Man’s unique position in the universe and his human dignity. According to Cusa’s theory of the coincidence of opposites, it is in Man that the finite and the infinite coincide. Cusanus invented several metaphors to illustrate his theory - the most interesting one based on proportion that holds between the square and the circle. Man is subject to all the limitations of the physical world, declares Nicholas of Cusa (and is therefore inscribed into a square, a symbol of the world), yet the inexhaustible power of his creative spirit (indicated through the circular motion of the human body forming the circle) simultaneously lifts him above those limitations. Leonardo’s study of human proportions clearly reflects this specific relationship: when standing firmly the figure is inscribed in a square, but when rotated the man’s outstretched limbs form a circle. As Leonardo was familiar with at least some of Cusa’s ideas, there is a strong possibility that his Vitruvian Man in its monumental simplicity and its expression of dignity also reflects the philosopher’s concept of dignitas hominis.