Před sto lety usoudil Max von Laue, že krystaly, coby soustavy atomů, molekul či iontů periodicky uspořádaných s typicky ångströmovými (1 Å = 0,1 nm = 10(-10)m) rozestupy, mohou sloužit jako difrakční mřížky pro záření s ångströmovou vlnovou délkou, jemuž na počest jeho objevitele, Wilhelma Conrada Röntgena, říkáme záření rentgenové. Ideálním nástrojem pro sledování krystalové mřížky a její dynamiky by byl rentgenový laser. Jeho realizace je však z mnoha důvodů tak obtížná, že jsme jejími svědky až nyní, sto let po Laueho objevu., Tomáš Burian, Věra Hájková, Libor Juha., and Obsahuje bibliografii