Reitharová 1991, s. 154; Svoboda 1978, 427-428 and Ludvík Kohl, později dvorní malíř císařovny Marie Terezie, se od počátku své tvorby zajímal o antickou kulturu. Již v roce 1769 vytvořil ve Vídni malbu s názvem Lucius Virginius zabíjí svou dceru (dílo je dnes nezvěstné). Po návratu do Prahy se specializoval na obrazy s antickou (nejen řeckou) architekturou. Soustředil se na zobrazení žápalných obětí v řeckých nebo římských chrámech, v sérii výjevů z římských dějin. Jedním z těchto výjevů je i Zápalná oběť před antickým chrámem.
Průhled do sloupové architektury, mezi sloupy stojí sochy v antických řízách, na konci sálu podstavec se sedící sochou boha., Varcl 1978, 427-428., and Autor studoval skutečné archeologické památky, dochovány jsou jeho studie římských hlavic, ornamentálních detailů apod. Autor však nezobrazuje skutečnou architekturu, stavby jsou fiktivní rekonstrukcí, i když v některých případech je výjev připomínkou známé stavby. Vzhledem k řadě archeologických nesrovnalostí nelze obraz ztotožnit se skutečností.
Svoboda 1978, 427-428. and Autor studoval skutečné archeologické památky, dochoány jsou jeho studie hlavic, řím, ornamentálních detailů apod. Autor však nezobrazuje skutečnou architekturu, stavby jsou fiktivní rekonstrukcí, i když v některých případech je výjev připomínkou známé stavby. Vzhledem k řadě archeologických nesrovnalostí nelze obraz ztotožnit se skutečností.
Průhled do vnitřního prostoru chrámu s antickými plastikami a figurální stafáží., Svoboda 1978, 427-428., and Autor nezobrazuje skutečnou architekturu, je to fiktivní rekonstrukce, i když v některých případech je výjev připomínkou známé stavby. V tomto případě korintský centrální chrám připomíná tholos v Epidauru a Asklépieum v Pergamu.