Pískovcová socha na soklu. Vousatý Asklépios stojí na pravé noze, levá mírně pokrčená v kontrapostu. Tělo má zahaleno do himatia, levé podpaždí se opírá o hůl, kterou ovíjí had, v pravé ruce muž drží misku na úlitbu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížského Asklépia vytvořil podle římské sochy se stejným námětem ve vile Doria-Pamphilj v Římě, která byla vytvořena ve 2. století podle řeckého originálu z poloviny 4. století př. Kr. (Calza 1977, č. 33a tab. XXIV). Mandík sochu zjevně znal Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 20), odkud převzal i název sochy.
Pískovcová socha na soklu: stojící Minerva (přilba, dlouhý chitón, na prsou aegis s gorgoneionem) v kontrapostu, pravá noha mírně pokrčená, levá ruka pozvižená na hruď, přidružuje oděv. Pravá ruka pozdvižená k rameni (originální socha v ní drží kopí), u pravé nohy had, jehož konec je vidět u levé nohy., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Minervu vytvořil podle antické sochy známé jako Minerva Giustiniani, kterou znal patrně z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 71, zrcadlově převráceno). Socha byla objevena na místě antického chrámu Minerva Medica v Římě před rokem 1632, kdy je poprvé doložena v majetku rodiny Giustiniani. V římském palazzo Giustiniani byla až do roku 1804, později se stala součástí vatikánských sbírek. Had byl jedním z nejdůležitejších atributů řecké bohyně Athény, a proto zaujímal prominentní místo i na nejslavnější kultovní soše Athény, kterou zhotovil Feidiás pro Parthenon na athénské Akropoli (447-438 př. Kr.). Pausaniás v Cestě po Řecku vykládal hada jako Kekropa (1, 24), jehož historie je zaznamenána v Knihovně z 2. stol. připisované Apollodórovi (3.14.6).
Pískovcová socha na soklu. Nahý Apollón stojí na levé noze, pravá mírně pokrčená, levá ruka se opírá o kmen stromu, po němž leze had. Pravice s přehozeným pláštěm pozdvižena (původně držela luk). Genitálie zakryty listem., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík sochu vytvořil podle Apollóna Belvederského, kterého mohl znát z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 31, zrcadlově převráceno), odkud mohl také převzít název. Apollón Belvederský je římská mramorová kopie ze 2. století zhotovená podle řeckého bronzového originálu, kterou mohl vytvořit Leochares v letech 330-320 př. Kr. Socha byla nalezena v pozdním 15. století a od roku 1511 je ve Vatikánu, v Cortile del Belvedere (odtud název), byla považována za zobrazení Apollóna zabíjejícího delfského draka Pythóna (tak je vykládána v legendě k Perrierově rytině). Již od 16. století byla socha Apollóna Belvederského jednou z nejznámějších antických soch v Římě.