The article deals with the current approach to the sign convention used in diffraction gratings theory. It states two opposite concepts: American and European. First, it introduces the American concept, which was recently formulated by J.E. Harvey, R.N. Pfisterer at work [1], and then deals with the European concept. The problem is analysed on the basis of the propagation vector diagram, which represents the Fermat principle. It also arrives at a uniform expression of the grating equation for transmission and reflection diffractions, determined by measurement of angles from the one half-line of the normal of incidence. and Článek se zabývá stávajícím přístupem ke znaménkové úmluvě pro difrakční mřížky. Konstatuje dvě pojetí: americké a evropské, která jsou navzájem opačná. Nejprve čtenáři zpřístupňuje pojetí americké, které bylo nedávno formulováno autory J.E. Harveyem, R.N. Pfistererem v práci [1] a potom se zabývá evropským pojetím. Problematiku rozebírá na základě diagramu vektorů šíření, který představuje Fermatův princip. Dospívá také k jednotnému vyjádření mřížkové rovnice pro transmisní a reflexní difrakci podmíněnému odměřováním úhlů od jedné polopřímky kolmice dopadu.
The article is devoted to diffraction at a circular aperture. In this connection, only Fraunhofer diffraction of a plane wave focused by a lens is usually investigated as it has important consequence for the resolution ability of optical instruments. Here, main attention is given to the diffraction pattern on the longitudinal axis, which is important for resolution ability of the stratified depth recording of information. For low Fresnel numbers, the displacement of focused intensity arises compared to the location of the geometric focus, and the zero maximum is very broad. On the contrary, for high Fresnel numbers, which take place for usual optical instruments, the displacement is negligible and the zero maximum is relatively narrow. and Článek se zabývá difrakcí na kruhové apertuře. Běžně se v této souvislosti popisuje pouze Fraunhoferova difrakce rovinné vlny soustředěné čočkou, protože má důležitý význam pro rozlišovací schopnost optických přístrojů. Zde se věnujeme především difrakčnímu obrazci na podélné ose, který je významný pro rozlišovací schopnost vrstvového hloubkového záznamu. Pro malá Fresnelova čísla nastává posuv soustředění intenzity oproti geometrickému soustředění a nulté maximum je značně široké. Pro vysoká Fresnelova čísla, která přicházejí v úvahu u běžných optických přístrojů, tento posuv vymizí a nulté maximum je poměrně úzké.