Mědiryt (23, 8 x 16 cm), podle B. Sprangera: Herkules (nahý se lvíkůží přes pravou ruku, kyj přes rameno), vedle něj Minerva (přilba, aegis, dlouhá tunika) a Virtus (antická zbroj, meč a kopí). Všechny tři postavy se drží za ruce. Za Herklulem je nalevo v pozadí vidět skupina lidí holdující jídlu a lásce (muž se zdviženým pohárem, muž pijící z číše, objímající se dvojice). Herkulovu volbu naznačuje Amor s caduceem, který letí nad Herkulem a ukazuje na vrchol hory napravo, kde stojí chrám Ctnosti, k němuž se šplhají lidské postavy. Na vrcholu chrámi Victoria (věnec a palmová ratolest), ve dveřích chrámu Ctnost, před níž klečí člověk., Konečný 1998#., and Mýtus o Herkulovi na rozcestí je známý z Xenofontových "Vzpomínek na Sókrata/ Memorabilia" (60. léta 4. stol. př. Kr.) a z Ciceronova díla "O povinnostech/ De officiis" (43 př. Kr.) Do evropského povědomí mýtus uvedl Francesco Petrarca svým spisem De vita solitaria (1346-1356). Pod rytinou je latinský text, který doporučuje sledovat příklad nejen Herkula, ale také Scipiona mladšího, protagonistu slavné šesté knihy (známé také jako "Somnium Scipionis") Ciceronova spisu O státě. Text identifikuje letící postavičku jako Amora (Cupidine sane) a postavu napravo jako Virtus (virtutis ductu).
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Mědiryt (56, 5 x 39, 5 cm): Perseus (antická zbroj, přilba neviditelnosti, zahnutý meč) stojí mezi Merkurem a Athénou, kteří jej vyzbrojují. Merkur (okřídlená čapka a boty) klečí u Perseových nohou a připevňuje mu okřídlené boty. Caduceus leží na zemi před ním. Napravo Minerva drží štít tak, aby si na jeho zrcadlové ploše mohl zkontrolovat upevnění meče, za nímž se ohlíží. Minerva na obraz meče na štítě upozorňuje gestem levé ruky. V popředí Amor s kopím. Vpravo nahoře nymfy s nádobami (oinochoe a číše) a personifikace řeky s nádobou, z níž vytéká voda. V průhledu dvě Nymfy, jedna s nádobou na hlavě., Fučíková 1997#, I/335, and V antických verzích mýtu o Perseovi vystupuje Merkur jako dárce kouzelné výzbroje: meče, okřídlených bot a přilby neviditelnosti (Hyginus, Astronomica fabulae), zatímco Athéna hrdinovi poradila, aby se díval do štítu, v němž mohl vidět Gorgonu, aniž se na ni podíval (Apollodorus, Knihovna 2, 4, 2). Tento štít byl podle jedné verze průhledný (Servius commentarius in Vergilii Aeneida, 6, 289). V 5. stol. Fulgentius přichází s alegorickým výkladem, v němž Perseus představuje sílu a Minerva moudrost, a obrazně je také vyložen Perseův štít/zrcadlo (Fulgentius mythologiae 1, 21). Ve 12. století se objevují první zmínky o křišťálovém či skleněném štítu (Mythographus Vaticanus I, 2, 28; Mythographus Vaticanus II, 135). Křišťálový štít se díky svému symbolickému potenciálu stal v poantické Evropě Perseovým atributem (Bonsignori 1522, cap. 37; Agostini 1522, Lib. IV, 44-45r: scudo fatto de christallo; Dolce 1565: lo scudo cristallino avuto da Minerva; Bruno 1584, dialogo secondo: scudo di cristallo). Pomoc Merkura a Minervy byla rovněž vykládána symbolicky, získání Medúsiny hlavy bylo vítězstvím nad žádostivostí a smyslností.